Zákon touhy

Pedro to tentokrát so svojou vášnivosťou prehnal. Namixoval príliš homo-psycho-abnormálny kokteil, ktorý jednoducho nie je vyvážený, aby chutil. Tematicky príliš jednostranné, síce vášnivé a osudové a vzťahové, ale tento krát strašne streštené a úchylné. Mladý Antonio Banderas v tragickej, závislej postave rozhodne vyniká, ukázal takú tú správnu mladícku vášeň a nezrelú pobláznenosť. Ak pospomínam na všetky Pedrove fillmy, rozhodne Almodovarovský priemer. (05.01.2011)

Ve zdejších komentářích se to objevuje často a já to také nemohu nezmínit - z tohoto filmu vášeň skoro kape. Bohužel, pro mě je toto vášeň velmi fatální. Velice rád si vybírám filmy s pichlavými tématy, nekonvenčím zpracováním, dynamické, dechberoucí, osudové, abnormální a přitom reálné... A Zákon touhy tím vším je. Chybí tomu ovšem jakési kouzlo, což je při takových průvodních aspektech více než zvláštní. O nějaké vyváženosti (či snad konzistenci) taktéž nemůže být řeč... No jo, nedá se svítit - asi jsem chtěl příliš. Škoda. Ale i tak to za to zhlédnutí stálo, minimálně pro tu zkušenost. (20.03.2012)

Přepsáno v březnu 2020. Dílo Zákon touhy je freudovskou taškařicí ve střetu tří traumaty dětství závažně poznamenaných vnitřních světů. Příčiny, následky, bariéry, potřeby, Freudova psychoanalýza má málokdy vhodnější ukázku výstředností a touhy, osamělosti a zvrácenosti. Úzkosti zjizvených vnitřních světů žhnou v bezprostředním temperamentu vášní, s ní čelí vlastním běsům a strachu ze zklamání. Pedro Almodóvar opět nebrání své sebestřednosti, zářivé barvy pulsují Érotovým pudem, fanfáry doprovází přehlídku bizarních podob lásky, černý humor pomáhá zvládat i to niterné osvobození, ironie si vychutnává každou sebemenší příležitost k zajiskření atmosféry planoucí touhy a ublížené obavy v návratu té osamělosti. Nejzdatnějším z trojlístku je Pablo Quintero (zajímavý Eusebio Poncela), úspěšný filmový režisér kontroverzních způsobů. Je náročný na opětované projevy citu lásky. Touží po dokonalosti a bezstarostně se uspokojuje životem. Nejvíce opatrnou z trojice vášně je Tina Quintero (pozoruhodná Carmen Maura), Pablova transsexuální sestra a herečka. Bolesti zrady jsou devastující víře duše, přesto je láska stále její jedinou nadějí k niterné spokojenosti. Důvěra se pokouší i v zoufalství věřit. Nejbezelstnějším z trojice je Antonio Benítez (vynikající Antonio Banderas), mladík, dosti poznamenaný přehnaně přísnou katolickou výchovou své matky. Láska se stává formou posedlosti a probuzená vášeň citů již nechce stát v pozadí zájmu. Z dalších rolí: do Pabla zamilovaná Tinina náhradní dcerka Ada (Manuela Velasco), Pablova láska, hledající dostatečně vhodný způsob k opětování, Juan Bermúdez (Miguel Molina), Antoniova matka s puritánsky katolickou vizí života (Helga Liné), smrt pokojně vyšetřující zkušený policejní inspektor (Fernando Guillén), jeho netrpělivý a nezdvořilý syn a policejní detektiv (Fernando Guillén Cuervo), Pablův ošetřující a ochraňující lékař Martín (Nacho Martínez), Pablův zdatný právník (režisérův bratr Agustín Almodóvar), Adina matka, modelka a bývalá Tinina partnerka (Bibiana Fernández), či bývalý Tinin zpovědník, otec Constantino (Germán Cobos). Zákon touhy je excentrickým otiskem niterné úzkosti Pedra Almodóvara. I přes vzpouru veřejné masturbace dochází k procesu vlastního osvobození. Freud by měl určitě radost z odstředivých krás mumraje barevného hemžení. Osobitě výstřední a stylově odlehčený filmový prožitek! (24.02.2010)

Film mne vážně nenadchl, ale 2 hvězdičky už by znamenaly negativní hodnocení, což si pro svou upřímnost i herecké výkony nezaslouží. Není to konzervatismus ve mně, spíš heterosexualita, která nedovolí vžít se do 4% erotických scén. Navíc na rozdíl od ostatních Almodóvarových filmů, které jsem viděla, zde chybí humor, který by vše nadlehčoval. Co se mi ale líbilo, byl počátek barevnosti, kterou dává rozeznít v každém svém filmu víc. (05.12.2008)

Pedrova "homo-romanca" na všetky spôsoby a smery, ako vždy vášnivá, farebná, fatálna a nekonvenčná. Film, ktorý dokáže natočiť len jeden človek a ten človek je empatický, úchylný, jemný a kreatívny zároveň. Všetky ingrediencie, ktorými nás tento nekonformný umelec obdarúva tu sú, no napriek tomu sú tu v menej konzistentnej a menej silnej podobe. Tento film, mi veľmi pripomína La Mala Educación, no v tomto prípade to so mnou nezamávalo. Btw- klobúk dole pred hercami v Almódovarových filmoch! (03.01.2011)