Prověrka osudem

Film, který ukazuje partyzánskou válku v době, kdy Sověti ustupovali před německou armádou a kdy v Bělorusku probíhala vyhlazovací válka proti celému území mnohdy i s jeho obyvateli. Do této doby přichází na scénu německý voják, který je vlastně bývalý desátník Rudé Armády a který zběhl k Němcům. (Film neřeší a nevysvětluje, proč to udělal). Hnán svědomím se nechá dobrovolně zajmout mladým partyzánem a doufá, že jej partyzáni mezi sebe přijmou a že mu bude odpuštěno. Film řeší otázku, zda má člověk, který udělá chybu, dostat ještě druhou šanci, aby vše odčinil. Závěr filmu je strhující a já jsem pochopila, že osud v podobě infarktu, dostihl viníka v nepravou chvíli. (14.07.2008)

Film široký jak ruská duša ťažko hodnotiteľný merítkami platnými pre iné vojnové filmy. Previerka osudom na jednu stranu je "umeleckým filmom", ktorý má toho evidentne veľa spoločného s filmami napríklad Tarkovského, či Sokurova, na druhú stranu sú v ňom aj akčné scény a pôdorys scenára nie je vôbec inkohorentný ako je to zvykom vo východoeurópských kinematografiách a čo je vlastné práve aj Germanovým ďalším filmom. Naratív nenechá žiadne otázky nezodpovedané a všetky motívy sa zbiehajú k ústrednej téme, v štruktúre rozprávania sa vytyčujú jednotlivé dielčie ciele, stotožnenie s postavami nie je nijako extra sťažované a divák je priebežne uspokojovaný pravidelnými dávkami akcie, či napätia ako to poznáme aj z amerických či iných žánrových filmov (úvodná prestrelka medzi partyzánmi a fašistami, bitka v tábore, prepadnutie nemeckej hliadky, záverečná akcia v tábore). Nad rámec šestákovej akčnej historky film posúva jeho revizionistický prístup k téme partyzánskeho boja, keď ospravedlňuje kolaboranta s fašizmom (vďaka čomu išiel v dobe vzniku automaticky do trezora) a ono štylové spracovanie, ktoré by divák čakal skôr u spomenutého Tarkovského (vysoká priemerná dĺžka záberu, širokouhlý formát, dôraz na exteriéry) či Sokurova ("Odpojený zvuk" - keď napríklad dialóg namiesto prichádzania z úst postavy prichádza akoby niekde z priestoru a nadobúda tak subjektívnu povahu. Síce vidíme kto začal rozprávať ale následne sa nositeľ dialogu buď kvôli pohybu kamery, alebo vlastnému presunu stratí z obrazu, jeho prehovor však zostáva vo zvukovej stope akoby bol stále prítomný. Pôsobí to ako také brblanie, ako keby postava niečo hovorila aj ostatným ale zároveň akoby si to šomrala sama pre sebe, akoby vyslovila svoj vnútorný monológ. Technika, ktorá je do šialených rozmerov dovedená napríklad v Sokurovovom Faustovi, a ktorú som inde ako v ruských filmoch nevidel.) (21.08.2014)

Nechápem prečo viacerý užívaťelia píšu že vo filme nebolo vysvetlené za akých okoloností sa hlavný hrdina dostal k Nemcom. Sám o tom jasne pri vypočúvaní predsa hovorí... re: Orlau32: O akom infarkte v závere filmu to sakra píšeš ? Inak k filmu. Zasnežená kamera, ale aj úvodné daždivé minúty dávajú tušiť, čím je tento ruský film výnimočnejší než niektoré ostatné. Kamera aj réžia je nadpriemerná a malá prestrelka v strede filmu(na ceste) je oveľa lepšia než ten "gerojický" záver s guľometom pripomínajúci americké béčka (Nemci pobehujú ako splašený a nikto nie je schopný niekoľko minút hlavného hrdinu z tej veže zostreliť...). No škoda záveru, inak začiatok bol skoro na 5 hviezdičiek, nakoniec som zostal na spravodlivejších 3.... (16.02.2009)

Hodně netradiční pohled na ruskou partyzánskou válku, na hony vzdálený oficiálnímu sovětskému podání historie. Film si klade především otázku, zda i člověk který se provinil na sobě i na druhých má nárok dostat druhou šanci. Civilní herecké výkony a černobílá kamera snímající zpustošenou zimní krajinu, vytvářejí působivou, syrovou atmosféru. V mých očích snímku neuškodil ani dost násilně naroubovaný, v podstatě zbytečný a rádoby optimistický závěr, zamýšlený patrně jako povinná úlitba sovětské cenzuře, která ovšem "Prověrku osudem" na dlouhá léta stejně poslala k ledu. (09.07.2007)

Sovětský ´trezorový´ snímek z období 2. světové války ukazuje nelichotivý osud vojáka, který se vzdal Němcům a začal s nimi spolupracovat, aby si později zase uvědomil své vlastenectví a vrátil se k partyzánům, kteří k němu samozřejmě vzhlíželi podezřívavě. Prokázat svoji loajalitu není zrovna procházka růžovým sadem. Náročné filmové dílo nepatří mezi klasické válečné snímky. Na svou dobu se velmi odvážně vyvarovává veškeré propagandy a oslavě vládnoucí třídy a nepoukazuje na hrdinské válečné činy, což byl zřejmě hlavní důsledek jeho zapsání na černou listinu. Jedná se o inteligentní realistické drama bortící hranice stalinských myšlenek a veškeré aspekty své doby. Vyjímečný, takřka artový, film, u kterého se musí přemýšlet, jinak nebude pochopen. (26.02.2017)