Zakleté pírko

Panu Troškovi nelze upřít snaha dělat pěkné pohádky. Takže točí krásných krajinách jižních Čech, pomáhá si solidními kulisami, pěknými kostýmy a dekoracemi. Nakonec jeho Princezna ze mlejna je dosud nepřekonaná, ale po příšerných Z pekla štěstí přišli pěkné pohádky jako Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta či Čertoviny. Trojice docela hezkých pohádek na které se rád podívám. Ale všechno jednou omrzí. Zde máme opět slátaninu více pohádek, která dohromady působí trochu umělohmotně, takže ve výsledku poslouží, ale pořád to jaksi není ono. Aninka žije na statku a totálně si nechává s.át na hlavu, přesto však s úsměvem, dobrou náladou a neustále obhajující své ségry (to už tu bylo - Z pekla štěstí). Pak, nevím proč, líbá pírko a z něj se vyloupne zakletý princ. Jejich rychlá zamilovanost má buď svědčit o posunu doby, dneska jsou ty mladý holky taky rychle zamilované a na prvním rande skáčou do postelí, nebo jde čistě o pokus ušetřit nějakou tu minutku a prachy s tím. Což je zrovna škoda, protože ty důležité věci jsou uspěchané, ale cestování od místa k místu je naopak roztahané. Postavy se vůbec chovají zvláště. Kupříkladu vodník si klidně mohl zablbnout víc, ale mě osobně udivuje, kterak vyslechne celý plán čarodějnic, Anince však sdělí své podezření a pak si za nic na světě nemůže vzpomenout, kde tu Ebénii už viděl. Hlavně díky Lukáši Pavláskovi se do pohádky dostává i nějaký humor, což musí být přece Troškova doména jako režiséra komedií. I toho je ale jako šafránu. A princ a jeho poddaní také nejspíš neuvažují. Nejprve na konci sdělují princi, že "není nikde k nalezení a hledali úplně všude", pak ovšem princ řekne, že "Aninku musí najít". A vojáci se zeptají: "Koho?" Takže, koho to vlastně hledali? Předtím ovšem ještě dvojice putuje a putuje. Zastaví se u čarodějnice, která se brzy dozvídá, co je Aninka zač, ale ani se nepokusí ji začarovat, klidně ji pouští dál přesto, že na konci se její smrt pokouší téměř úspěšně. A právě odekletí prince Jaromíra je trochu nepochopitelnou odbočkou, která do děje ani nedává smysl. Pokud Ebénie chtěla Jaromíra i Vítka a oba po odmítnutí zaklela, proč si nakonec přeci jen zvolila Vítka? Ostatně, na to se ptám i já, proč Marek Lambora - mnohem charismatičtější, divácky i dámsky oblíbenější nedostal větší roli jako Vítka a Petr Urban nehrál spíše epizodní postavu? Stejně nepochopitelná je zápletka s loupežníky. Motiv, že dívka výměnou za dárek čarodějce stráví se zakletým princem nějaký čas ve snaze ho odeklít, jsem už viděl v řadě pohádek a není ničím originálním. O dost víc bych ocenil spíše plnění tří úkolů, kde by s humorem sobě vlastním vypomohl vodník a klidně by se to mohlo časově vyměnit za anabázi s princem Jaromírem a již zmíněnými loupežníky. Od Aninky navíc nelze čekat víc než krásný úsměv, čímž si diváka získá, stejně jako milou a jemnou povahou, ale též odvahu a naivitu. Inteligence moc nepobrala, když by srdce klidně vrátila čarodějnici. To je trochu škoda. Máme dvacáté první století a dnes se od odvážných žen v příbězích čeká, že budou taky trochu samostatně uvažovat a nejen slepě dělat, co jim kdo řekne. O to horší pak je, že to nefunguje ani v protikladu. Princ svou odvahu nemá jak projevit a jeho jediným uměním je, že správně v pravý čas nastaví meč. Konec je pak nepochopitelně ušmiknutý. Žádná svatba nebo delší úsek štěstí. Aninka se probouzí, titulky. Jak jsem psal úvodem, snaha dělat dobrou pohádku, hezkou pohádku tu je. Ale jen s krásným prostředím, docela slušnou hudbou a kvalitními dekoracemi si dnes už nelze vystačit. Příběh potřebuje i slušnou zápletku nabitou napětím. Průměrné triky pohádce také nepomohli. (23.06.2021) (méně) (více)