O skleničku víc

Řidiči nepožadujte lihové nápoje!!! Hlavní motto této populární lyricko-dramatické agitky. Tolik moderní a stále jako živé, propracované do těch nejposlednějších možných detailů ať už se týká samotné výborné animace loutek, nejrůznějších předmětů a reálií, až třeba po hudbu a zvuky. Výborná spolupráce Pojara s Trnkovými loutkami. Sám Pojar pak tímto svým filmem sklidil i mezinárodní ohlas a získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. (20.01.2008)

První Pojarův skutečně samostatný film poté, co se rozhodl vykročit ze stínu svého studiového šéfa Jiřího Trnky. Ten sice byl výtvarníkem, ale scénář a režie byly plně v kompetenci Pojara. Na svou dobu novátorské a precizní, film sklidil v zahraničí ještě větší ohlas, než doma. Černá groteska o tom, že alkohol v krvi řidiče může nadělat pěknou paseku... Opilecký dojem byl navozován pohybem a rozostřováním kamery, případně kresbou mimiky na hlavičce loutky. Pracný a originální film, který mi moc nesedl stylem - mám přece jen raději Pojarovy poetické snímky... Celkový dojem: 65 %. (10.04.2009)

Nemám slov - jeden z technicky nejdokonalejších filmů naší produkce s úchvatnou kamerou, jaká se v animáku (hlavně tohoto věku) nevidí, hlavně díky ní film získává v závěru zběsile strhující tempo s velmi silným a trvalým účinkem na diváka. A navíc Trnkovy loutky jsou nádherné (zajímavý nápad s fotografiemi nevěsty). (17.12.2008)

Animovaný skvost, na kterém se podílela početná skupina umělců. Loutky z dílny Jiřího Trnky (poprvé jsem viděla na vlastní oči podnapilou loutku!), aimace: Zdeněk Hrabě, Jan Karpaš, Stanislav Látal a Josef Kluge, úžasná muzika od Jana Rychlíka a Milivoje Uzelace se sborovým zpěvem Kocourkovských učitelů. Výborný zvuk i střih, hra se stíny, skoro by se dalo říct loutkový film noir! (19.07.2014)

Jeden z prvních animovaných filmů Břetislava Pojara z první poloviny padesátých let. V této době patřil Pojar ke kmenovým animátorům Studia Jiřího Trnky, zároveň se ale již pokoušel režírovat sám. V protialkoholní agitce "O skleničku víc", pojednávající o motocyklistovi, jehož návštěva motorestu na cestě za milou dopadne tragicky, měl režii již zcela pevně ve svých rukou, přestože na celkové vizuální stránce je ještě patrný Trnkův rukopis (vytvořil loutky), ale jinak se Pojar již nechal inspirovat i jinými výtvarníky - např. Kamilem Lhotákem. Jako vždy je zde bezchybná animace, za kterou Pojar vděčí svým kolegům - Látalovi, Karpašovi a Ing. Hrabě - zvláště pasáž jízdy opilého motocyklisty těsně před nehodou je opravdovou lahůdkou a je rovněž skvěle vygradovaná. (26.01.2006)