Hořký měsíc

Scénář: Gérard Brach, John Brownjohn, Roman Polanski .. Působivá obsesní hra o kráse i hořkosti vztahu. Spalující vášeň na jeho začátku s hutným nádechem erotiky a sexuálních hrátek je stejně intenzivní jako spalující nenávist na opačném pólu příběhu. Půvabná diva Emmanuelle Seigner se svými tanečky okolo (ne)opětované lásky vryje hluboko pod kůži. Sekundanti Peter Coyote a v té době ještě ne tak známý Hugh Grant odvádí přesvědčivou práci. Kristin Scott Thomas tolik prostoru nedostává, ale během Silvestrovské noci si reputaci dozajista napraví. Roman Polanski si perfektně pohrává s divákem, který je místy stejně zmatený jako Nigel a postupně servíruje i stupňuje vyprávění, které spěje k hořce hořkému konci. Výborná kamera Tonino Delli Colli (dvorní kameraman Sergio Leone), hudba Vangelis nebo skvělé zvolené dobové písničky vyšroubují kdejakou scénu k dokonalé působivosti. 85%. (23.10.2007)

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)

To by nebyl Polanski, kdyby neprovokoval. Tentokrát se ale nebudete bát. Hořký měsíc se vyznačuje velkou sexuální otevřeností a dokáže zaujmout detailní analýzou destruktivního vztahu. Mě rozesmála scéna na konci, kdy při silvestrovské oslavě jakýsi mamlas v plyšovém kostýmu bezdůvodně zkope ulíznutého buzíčka. Emmanuelle Seigner dokonale vystihuje pojem femme fatale a Hugh Grant je správnej vocas. (23.04.2016)

Musím se k něčemu přiznat. Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se zamiloval do Emmanuelle Seigner. Škoda, že mě předběhl režisér tohoto snímku Roman Polanski. To, co předváděla Emmanuelle, se nedá nazvat jinak, než erotickou explozí. Už jenom kvůli jejímu skvělému výkonu stojí za to si toto výborné drama zasazené do krásné Paříže pustit. (13.05.2011)

Poučení pro ženy: v každém, i harmonickém vztahu dřímá tragédie i fraška. Poučení pro muže: vše, co umíme, umí ženy taky a lépe. Poučení pro všechny: pissing je sexuální Rubikon. Polanski poutavě demytizující ideální vztah vás přesvědčí o tom, že stejný Měsíc každému dle nálady a rozpoložení zdá se jiným.. Skvělý Peter Coyote, i když v jeho roli původně zamýšlený James Woods by taky určitě nezklamal. „We were developing a narcotic dependence on television - the marital aid that enables a couple to endure each other, without having to talk.“ Abyste podobně nedopadli s vaši drahou polovičkou, držte se co nejdéle manuálu N.Kidman ze závěru Eyes Wide Shut.. (11.08.2009)