West Side Story

Nechápejte mě prosím špatně. Původní filmovou verzi slavného muzikálu z roku 1961 jsem dvakrát viděl na velkém plátně a vřele ji uctívám; právem jde o muzikálovou klasiku, která i dnes oslovuje početné divácké publikum. Přesto si dovolím hodnotit Spielbergovu verzi mnohem výše a pokládám ji za lepší film. Než se na mě za tahle kacířská slova vrhnete, dovolte mi to vysvětlit. Steven Spielberg nepochybně znal původní Wiseovu verzi více než dobře, jistě má v paměti každičký záběr a určitě je i jasným fanouškem jak původní inscenace, tak i filmové verze. Proč se tedy rozhodl společně s dramatikem Tonym Kushnerem vytvořit novou filmovou verzi? Nejedná se o předem jasně zbytečný snímek? To si rozhodně nemyslím, naopak. Samozřejmě Spielbergova verze bude vždycky srovnávána s původní verzi a bude mít těžkou pozici při své obhajobě. Pojďme tedy konečně k tomu, proč pokládám novější verzi za lepší. Rozhodně nejde o stejný snímek jako z roku 1961, který by Spielberg přetočil záběr po záběru za použití tehdejších postupů. Zatímco Wiseova verze je výrazně divadelně stylizovaná a byla natočena především v interiérech za použití kulis a malované oblohy (včetně venkovních scén) - jinými slovy šlo de facto o zfilmované divadelní představení -, Spielberg natáčel v reálném prostředí, což sice ubere na stylu, ale ve skutečnosti přidá na civilnosti, která je mi bližší. S tím souvisí i herecké a taneční projevy, které u Spielberga působí naprosto přirozeně a uvěřitelně (porovnejte si píseň America a výmluvnější rozdíl být nemůže). Zatímco v původní verzi byli herci v pěveckých partech nahrazeni profesionálními zpěváky (tehdy běžná praxe), u Spielberga si aktéři písně nazpívali sami. I díky tomu jsou herecké a pěvecké výkony velmi komplexní, zvláště u postav Tonyho s Maríou a Anity s Bernardem. Sledovat chemii těchto dvojic je úžasný divácký zážitek. Dvorní Spielbergův kameraman Janusz Kaminski opět čaruje, ale naštěstí v souladu s tvůrčím pojetím je kamera krásně civilní, barvy jsou tlumené, a přesto je jeden záběr lepší než druhý. Bernsteinovy písně v nových a velmi citlivých aranžích nijak nezestárly a do jednotlivých melodií jsem se zaposlouchal s radostí. O Spielbergově perfektním řemesle nemá smysl mluvit, požehnaný věk 75 let se tu nijak nepojevuje. West Side Story patří mezi ty filmové unikáty, jejichž obě filmové verze patří mezi filmové trvalky, byť to Spielbergova verze bude mít ze začátku logicky ztížené. Rozhodně nejde o marnění tvůrčího času, nová West Side Story má určitě co nabídnout.___________Po přímém srovnání s původní verzí, 2023: Při přímém srovnání vychází Spielbergova verze z mého pohledu tisíckrát lépe, nemůžu jinak. Ten civilismus a exteriéry tomu filmu zkrátka pomáhají. V původním filmu chybí kompars, je to celé do sebe uzavřené. Kde je to možné, Spielberg spoustu scén natáčí v reálných ulicích a osazuje dalšími obyvateli New Yorku. Díku tomu jeho West Side Story dýchá životem, což je nejlépe vidět u písničky America. Dramatik a scénárista Tony Kushner doplňuje chybějící motivace postav (platí to hlavně u Tonyho), mnohé scény se odehrávají zcela v jiném prostředí, což prospělo hlavně písničce One day, one heart), některé písně znějí v jiném pořadí a zpívají je jiné postavy (Cool, Somewhere). Chemie mezi Tonym a Maríou je zde naprosto úžasná od prvních sekund a především ženské postavy jsou výraznější. Velké poděkování si Tony Kushner zaslouží za emancipaci otevřeně trans* postavy Anybodys. Ten/ta má zde více prostoru a více zasahuje do děje. Hudba a písničky zde mají další rozměr, jsou dalšími postavami. Spielbergova precizní režie drží West Side Story mnohem více pohromadě a sevřeněji, dvorní kameraman Janusz Kaminski opět čaruje a jeho kamera je po celou dobu krásně dynamická. West Side Story patří k nejlepším muzikálům všech dob a teprve Steven Spielberg mu dal skutečnou slávu, kterou pravděpodobně docení až další generace. Rád u toho budu. (10.03.2022) (méně) (více)