Smrt a dívka

Len včera som si pozrel The Secrets We Keep s Noomi Rapace a keďže sa hovorí, že je plagiátom práve tohto filmu, musel som si pozrieť Polanského verziu. A urobil som veľmi dobre. Dramaticky, atmosféricky, hudobne oveľa vyššie než naša nová adaptácia z roku 2020. A tie herecké výkony, tie sú par excellence. (24.09.2020)

Úchvatné komorní dílo, které je v prvé řadě hereckým koncertem třech osob v čele s božskou Sigourney Weaver. Co všechno může vzniknout z banální zápletky, kdy žena čeká na svého muže, který píchnul? V tomto případě brilantní psychologické drama, kde si neustále kladete otázku "Jak bych se tady zachoval?" Herci hrají tak přesvědčivě, že vás vtáhnou do děje a rázem se ze zamrzlého severu Čech přenesete do dusné noci v jedné jihoamerické zemi, kde nedávno proběhla jakástakás demokratizace (ve filmu se mimojiné objevují zajímavé vedlejší linie týkající se obecně vypořádání s minulostí nedemokratického režimu aplikovatelné třeba i u nás a vůbec celým filmem se potají táhne myšlenka zločinu a (formy) trestu). Polanski se tady zkrátka zavřel se třemi herci v domku a natočil DRAMA ve všech smyslech tohoto slova. Víc není třeba psát, stačí se jen podívat a zamyslet se. Tleskám především Sigourney (kromě nadvýkonu jí to tady i sluší a dočkáme se i pár vetřelcoidních pohledů) a za dechberoucí závěrečné "confession" i Benu Kingsleymu. (26.01.2010)

paradna vec. polanski vie bez problemov rozohrat napinavu hru na divakove nervy a na to, aby bol uspesny nepotrebuje ani niekolko sto milionove rozpocty. staci mu na to jeden dom, jedna miestnost a trojica kvalitnych hercov. hlavne ben gandhi kingsley predvadza strhujuce kreacie, kto videl jeho vrcholiacu rec nad utesom urcite vie o com hovorim. opat takmer na plny pocet. (09.11.2007)

I drama může být být silným filmem. Předpokladem ovšem je schopnost vnímat víc než vnějškovou skutečnost. Mnohdy inflační bouřlivost vnějších efektů akčního nebo dobrodružného filmu rovnomocně nahrazují časté záběry-detaily do tváří protagonistů, vyhraněná, zvraty a gradacemi naplněná fabule, následně i námět a scénář a posléze režie a herci, kteří tak velkou zátěž dokáží na úrovni zvládnout. Určitě se jedná o jednu z nejnesnadnějších, ne-li vůbec nejnesnadnější výzvu pro každého velkého herce. Zdar je doprovázen jakousi niternou samozřejmostí divákova zážitku, z níž se ovšem v žádném případě nevytrácí směs napětí, očekávání a vychýlení, daného mírou meznosti zobrazované situace i příběhu jako celku. Jakkoliv nechci oslabovat sílu a hloubku Kingsleyho výkonu, není možné ani zapomenout na výkon třetího do party - Stuarta Wilsona. To nejpodstatnější na filmu ovšem nejsou ani mistrovská kamera, ani rafinované gradace děje včetně rámující koncertní scény, ale téma samo. Otázka akceptovatelné míry váhy trestu a pomsty, limitů šance na spravedlnost oběti, která získala možnost být trestající rukou osudu, nikoliv rutinního kolečka policejně justiční mašinérie. Lustrační trauma české společnosti činí tuto okolnost zvláště palčivou. A takto vyvolaný nemilosrdný zážitek zvláště nezapomenutelným. (30.03.2008)

Ako všetky konverzačné drámy, i táto stojí a padá na dialógoch a hereckých výkonoch. V dialógoch sú zakomponované pochybnosti, o hereckom výkone Sigourney Weaver pochybnosti nemôžu byť. Film zaujme i témou, ktorá podľa mňa nebola dostatočne nosná. Určite je to zaujímavý film, ktorý je dobré vidieť, aj keby to malo byť iba kvôli Sigourney. (21.03.2010)