48 hodin v Paříži

Ennio Morricone bravo, jen hudbu pro scénu s auty bych mu přehrál, je to hrůza. Skvělý dabing Taťány Medvecké, nezvykle Petr Štepánek na Forda a páté kolo u vozu - skvělá Libuška, překvapily i štěky komisaře Maigreta, nadabované Mirkem Moravcem. Asi bych postavy přeobsadil, Emmanuelle Seigner zbytečně moc sexy, Betty Buckley spíš jak americká ministryně zahraničí.. (25.09.2015)

Jeho filmy jsou i po letech živě zajímavé, řeč je o Polanského 48 hodinách v Paříži. Židovský tvůrce natočil velmi slušný thriller, ve kterém si dá kardiochirurg Harrison Ford svou poslední klidnou sprchu, po které se leccos změní. Z pařížského hotelu náhle zmizí jeho žena, nikdo mu zrovna moc nevěří, takže se pouští do hledání na vlastní pěst. Výborná práce kameramana odpoutá pozornost i od mírně kostrbatého příběhu, Ford si něco podobného (bezvýchodná situace) vyzkoušel o pár let později v brilantním Uprchlíkovi, Polanski neselhává, atmosféra je zdařilá a tajemná kráska Emmanuelle Seigner (nová žena režisérova života pak zaujala i v brilantním Hořkém měsíci) je ztělesněním někdejších vlhkých snů.. (08.01.2015)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

Roman Polanski s Harrisonem Fordem nám dokázali, že za 48 hodin se v Paříži může stát skutečně hodně. Na filmu mi chybělo trochu více akce, ale vše zachraňuje Polanského výborná režie (Bez níž by film asi hodně utrpěl a i když nerad tahkle spekuluju, tak myslím, že je to tak), který dokázal vytvořit výbornou atmosféru plného napětí, díky níž musíte Fordovi celou dobu fandit. (11.12.2007)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)