48 hodin v Paříži

Únos manželky se snaží vypátrat v ulicích Paříže americký lékař, který bohužel neumí ani slovo francouzsky. Postupuje podle nenápadných indicií na vlastní pěst, když mu policie nevychází v ničem vstříc. Poměrně slušný krimi thriller s průhlednou zápletkou, který však notně okořenil Harrison Ford a především krásná Emmanuelle Seigner. Rozhodně neurazí a ze starších dílek je to dozajista nadprůměr. 70% (27.01.2015)

Nejen velice dobrý thriller, ale také jeden z nejlepších Polanského filmů. Od počátku se buduje pěkně hutná atmosféra. Fordův hrdina neumí francouzsky, takže ve chvíli, kdy mu unesou ženu, stává se skutečným cizincem v cizí zemi. Naráží nejen na jazykovou bariéru, ale také na nedůvěru ze strany představitelů zákona. Polanski spíš než na nervy drásající scény sází na hrdinovu naprostou bezmoc, na jeho snahu, která se tak často zdá marná. Krásným příkladem je třeba scéna ze střechy, kdy padá dolů úplně všechno, dokonce i hrdinovy boty Za zmínku stojí i vtipná přítomnost Yvese Reniera v roli francouzské komisaře (jméno nemá, ale všichni si ho jistě domyslí V poslední třetině mohl film být o něco důraznější, více vygradovaný. To mu ale neubírá nic na onom kouzlu starých filmů, které se už dnes podaří vzkřísit málo komu. (13.08.2005)

Presne ten film, ktorý mi nesadol. Už len tá premisa. Harrisonovi Fordovi sa stratí žena a on ju hľadá? Prečo by to pre pána Jána robil? Ale vážne. Očakával som divoké krimi či thriller a toto ide snáď až do paródie, aspoň tak na mňa pôsobili tí gangsteri. Navyše film je skoro bez akcie, ak nepočítam divokú tanečnú jazdu Forda na miestnej diskotéke. (12.07.2022)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)