Nájemník

Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 (21.01.2024)

V Nájemníkovi jakoby Polanski navazoval na svůj dřívější film Hnus a chtěl ve svém Trelkovském ukázat jakýsi mužský protipól psychicky nevyrovnané a vyšinuté Carole Ledoux (Catherine Deneuve). Můžu potvrdit, že se mu to podařilo, znovu natočil výborný hororový snímek a skvěle uzavřel známý trojlístek filmů Hnus - Rosemary má děťátko - Nájemník. Tísnivá atmosféra, velice zajímavá hlavní postava (Polanski si roli napsal naprosto dokonale na tělo) a tajuplná zápletka s překvapivým rozuzlením trošku připomíná Lynche, ale jen zdánlivě, protože Polanski je naprosto svůj a kromě těchto průsečíků moc společného nemají (nehledě na to, že lynchoviny vznikaly o dost později). Nevzpomínám si na žádný film, kde by byla tak pěkně popsána vznikající paranoia hl. postavy. (26.09.2006)

Konečne sa nejaký horrorový príbeh svojou genialitou syrového spracovania, hereckou dominanciou, režisérskou prehľadnosťou, jednoduchosťou a zároveň majstrovskou prekombinovanosťou aspoň priblížil k absolútnemu 'The Shining'. Film, pri ktorom nenaháňa strach masový vrah, ani mysteriózni duchovia. Film, pri ktorom naháňa strach neznámo, paranoja na vrcholnej úrovni stvárnenia podobného stavu. Už od začiatku je to perfektne napísané, po určitej dobe so skvelými hercami a ich postavami, som aj zabudol, že sa má jednať o film s prvkami horroru, no po zlome v druhej hodinke stopáže prichádzajú minúty napätia a strachu s pekne dusnou atmosférou a nakoniec skvelo zvládnutý morbídny záver. 90%. (29.09.2008)

Nesmierne silný paranoidný zážitok, ktorý svojou atmosférou podprahových podnetov vyvoláva zimomriavky až hrôza. Polanski to jednoducho vie. Čo dielo, to unikát! Nič nepodkladá na tácke, hrá sa s divákom a musíte sa sám rozhodnúť, či ide o chorobný paranoický jav hlavného hrdinu alebo aj Vám Polanski majstrovsky naindukoval do mysle, že všetci idú proti Vám. (04.04.2007)

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)