Nájemník

Film se rozjíždí pomalu, ale tento fakt napomáhá tomu, abychom se dobře seznámili s postavou nového nájemníka a jeho sousedy. Po čase se začne vytvářet atmosféra, která houstne a napětí, které postupně graduje. K tomu už zbývá jen nějaký dobře udělaný konec a je to jasných 5*, že? Ne. Konec mě naprosto minul a nájemníkova proměna mě natolik znechutila, že nechybělo moc, abych snímek ještě před posledním záběrem vypnul. Nájemník nabízí výbornou atmosféru, napětí a Polanského herecký výkon. Bohužel režisérovo naprosté selhání ke konci filmu a dvouhodinové čekání na takhle, promiňtě mi ty přívlastky, dementní a trapnou pointu, sráží moje hodnocení na lepší, leč jen 3*. (24.01.2010)

Horor? Vy jste se báli? Já tedy vůbec. Bohužel. Roman Polanski se obsadil do hlavní role svého filmu, což možná dělat neměl. Pak často ztrácí objektivní úsudek o hereckém výkonu a ten je takový prazvláštní. Možná mi jen jeho obličej moc nesedí a nebo prostě mohl zvolit zajímavějšího a charismatičtějšího herce. Tak jako tak je tohle slaboučký odvar velmi podobné Rosemary má děťatko. Osm let po tomto skvělém hororu se Polanski vrátil do podobné řeky a místo klidného přechodu po mělčině tentokrát spadl do malé propasti, v které se dost často utápěl. Teror, bytová jednotka a nějaká varianta magie, spojuje nejen tento film a Rosemary, ale také slaboučký a snad nejhorší film Polanskeho, Hnus. Velmi slabé 3* a zdvižený prst, takovéhle filmy netočí velcí režiséři. (31.12.2008)

Deprese, hnus a paranoia tu panují ve všech koutech. Roman Polanski umí točit, tak že vám to zaleze pod kůži. Jeho největší síla je v tom, že dokáže navodit znepokojující atmosféru téměř z ničeho a je naprostý mistr gradace, která se stupňuje až do hororově groteskních rozměrů. Žádný jiný režisér neumí natočit důchodce stojícho na hajzlu celé hodiny a upřeně koukajícího na hieroglyfy, tak aby to bylo opravdu hrozivé a tajemné. (myšleno opravdu upřímně) A ta surrealistická "přehlídka" ve dvoře, když si důchodci kopou s hlavou a převlíkaj postiženou holku za kašpárka přičemž si všimnou, že je sleduje Polanski převlečenej za ženskou, tak se mu začínaj dobývat do bytu jak zombie, neměla chybu. Byla hrozivá a znepokojující, ale už jsem se prostě smál. (30.08.2009)

Ještě předtím, než se to stalo ochrannou známkou Davida Lynche, natočil podobný mix reality a nenormálna i Roman Polanski. Navíc s autobiografickými prvky a sebou samým v hlavní roli. Škoda, že postupná ztráta příčetnosti vrcholí ve formě, která už se nedá brát vážně a působí nechtěně humorně. Jinak je to ale výborné. (14.01.2009)

Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 (21.01.2024)