Nájemník

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Polanského ďalšia perla, ktorou sa opäť nebezpečne priblížil k mojej režisérskej top 5!!! To že režisérske umenie ovláda viac než skvele je zrejmé aj v tom ako dokonale dokázal "zrežírovať" sám seba-geniálny výkon:) Film ako taký naväzuje "tajomnou" atmosférou na Rosemary. Polanski sa doslova zahráva s divákovou sugesciou, pričom všetko je ešte podporené nepríjemným a účelným hudobným podmazom alebo kulisou (nikdy by ma nenapadlo, že kvapkanie vody mi príde také desivé!). Polanski dokonca do tak hustej atmosféry včlenil pár podarených vtípkov, aby sa všetko opäť vrátilo do "mystickej" roviny. Záverečná pointa je už len čerešničkou na torte a posledným dielom psychotickej skladačky. Za kamerou je Sven Nykvist, čiže kameramanská extratrieda! Dokonale zobrazená paranoia a po Bitter Moon ďalšia absolútna pecka, bravo Majstre!!! (03.04.2007)

Tak toto bolo niečo neuveriteľného! Ešte teraz nad tým premýšľam a vôbec si nie som istá, že som to všetko pobrala.. Atmosféra bola tiesnivá a presýtená paranoiou k prasknutiu. Herecky všetko precízne a tak trochu teatrálne, na čo u Polanskiho nie som zvyknutá, ale tento film si to priam žiadal. Navzdory všetkému ho nevidím, ako jeden z jeho najlepších. Napríklad Pianista ma rozhodne oslovil viac. Dávam lepšie 4*. (03.10.2013)

Než se stane nájemník nájemníkem, vyskočí z okna mladá žena a protože na její smrti nebo přežití závisí, kdo byt získá, vykoná náš zájemce návštěvu v nemocnici, aby se podíval, jak to s pacientkou - totiž jeho bytem - vypadá. Zraněná žena ho spatří, zařve a skoná. Příběh od začátku nájemníkovi příliš nefandí, jeho smířlivá povaha a beránčí výraz v protikladu s mrzoutstvím a úklady sousedů je totiž něco, co nutí si myslet, že právě z něho se vyklube největší šikanér, na druhé straně to nahrává hledat paralelu v jeho strastech a osudem sebevražedkyně. Samozřejmě, že nakonec je všechno docela jinak a došlo mi to, až když si nájemník koupil malbora místo žitánek. (23.09.2006)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)