Nájemník

V Nájemníkovi jakoby Polanski navazoval na svůj dřívější film Hnus a chtěl ve svém Trelkovském ukázat jakýsi mužský protipól psychicky nevyrovnané a vyšinuté Carole Ledoux (Catherine Deneuve). Můžu potvrdit, že se mu to podařilo, znovu natočil výborný hororový snímek a skvěle uzavřel známý trojlístek filmů Hnus - Rosemary má děťátko - Nájemník. Tísnivá atmosféra, velice zajímavá hlavní postava (Polanski si roli napsal naprosto dokonale na tělo) a tajuplná zápletka s překvapivým rozuzlením trošku připomíná Lynche, ale jen zdánlivě, protože Polanski je naprosto svůj a kromě těchto průsečíků moc společného nemají (nehledě na to, že lynchoviny vznikaly o dost později). Nevzpomínám si na žádný film, kde by byla tak pěkně popsána vznikající paranoia hl. postavy. (26.09.2006)

Horor? Vy jste se báli? Já tedy vůbec. Bohužel. Roman Polanski se obsadil do hlavní role svého filmu, což možná dělat neměl. Pak často ztrácí objektivní úsudek o hereckém výkonu a ten je takový prazvláštní. Možná mi jen jeho obličej moc nesedí a nebo prostě mohl zvolit zajímavějšího a charismatičtějšího herce. Tak jako tak je tohle slaboučký odvar velmi podobné Rosemary má děťatko. Osm let po tomto skvělém hororu se Polanski vrátil do podobné řeky a místo klidného přechodu po mělčině tentokrát spadl do malé propasti, v které se dost často utápěl. Teror, bytová jednotka a nějaká varianta magie, spojuje nejen tento film a Rosemary, ale také slaboučký a snad nejhorší film Polanskeho, Hnus. Velmi slabé 3* a zdvižený prst, takovéhle filmy netočí velcí režiséři. (31.12.2008)

Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. (01.07.2018)

Než se stane nájemník nájemníkem, vyskočí z okna mladá žena a protože na její smrti nebo přežití závisí, kdo byt získá, vykoná náš zájemce návštěvu v nemocnici, aby se podíval, jak to s pacientkou - totiž jeho bytem - vypadá. Zraněná žena ho spatří, zařve a skoná. Příběh od začátku nájemníkovi příliš nefandí, jeho smířlivá povaha a beránčí výraz v protikladu s mrzoutstvím a úklady sousedů je totiž něco, co nutí si myslet, že právě z něho se vyklube největší šikanér, na druhé straně to nahrává hledat paralelu v jeho strastech a osudem sebevražedkyně. Samozřejmě, že nakonec je všechno docela jinak a došlo mi to, až když si nájemník koupil malbora místo žitánek. (23.09.2006)

Film se rozjíždí pomalu, ale tento fakt napomáhá tomu, abychom se dobře seznámili s postavou nového nájemníka a jeho sousedy. Po čase se začne vytvářet atmosféra, která houstne a napětí, které postupně graduje. K tomu už zbývá jen nějaký dobře udělaný konec a je to jasných 5*, že? Ne. Konec mě naprosto minul a nájemníkova proměna mě natolik znechutila, že nechybělo moc, abych snímek ještě před posledním záběrem vypnul. Nájemník nabízí výbornou atmosféru, napětí a Polanského herecký výkon. Bohužel režisérovo naprosté selhání ke konci filmu a dvouhodinové čekání na takhle, promiňtě mi ty přívlastky, dementní a trapnou pointu, sráží moje hodnocení na lepší, leč jen 3*. (24.01.2010)