Nájemník

Konečne sa nejaký horrorový príbeh svojou genialitou syrového spracovania, hereckou dominanciou, režisérskou prehľadnosťou, jednoduchosťou a zároveň majstrovskou prekombinovanosťou aspoň priblížil k absolútnemu 'The Shining'. Film, pri ktorom nenaháňa strach masový vrah, ani mysteriózni duchovia. Film, pri ktorom naháňa strach neznámo, paranoja na vrcholnej úrovni stvárnenia podobného stavu. Už od začiatku je to perfektne napísané, po určitej dobe so skvelými hercami a ich postavami, som aj zabudol, že sa má jednať o film s prvkami horroru, no po zlome v druhej hodinke stopáže prichádzajú minúty napätia a strachu s pekne dusnou atmosférou a nakoniec skvelo zvládnutý morbídny záver. 90%. (29.09.2008)

Jeden z podivných Polanského filmů, který jsem moc nepochopila. Též poněkud těžká role pro Romana Polanskiho jakožto herce. Nedokáže mít tu hrůzu v obličeji, ani strach ani šílenství. Takový Jack Nicolson, to by byla, panečku, jiná paráda. Mladá Isabelle Adjani je naopak herečka dobrá a roli jakési kamarádky, která proplouvá celým dílem, zvládla. (22.05.2019)

Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." (03.12.2012)

Polanski po Hnusu a Rosemary do třetice vypráví příběh rozpadu osobnosti v jednom bytě, přičemž tentokrát se vyšvihl i před kameru. A mě to zase moc nebaví, zase mi přijde, že by se dalo na mysteriózno a napětí tlačit mnohem víc a že by dost prospělo to o půlhodinu zkrátit a vykašlat se na humor. Škoda, úvodní švenkování po starém ušmudlaném vnitrobloku bylo super a navnadilo na atmosférickou podívanou. A Adjani s brýlemi velmi sexy. (20.08.2022)

Bývam v paneláku. Nad hlavou mi celé dni vyje pes, poobede, keď si chcem dať raz za čas šlofíka, počujem nahlas slovenský hip hop a po večeroch väčšinou niekto žúruje (teraz tiež). Moji susedia ma chcú dohnať k sebevražde, to je jasné. Ale ja sa len tak nedám! Horory máme väčšinou zafixované ako žáner, ktorý nás popri temnej atmosfére straší explicitnými scénami násilia plného krvi, alebo nečakanými ľakačkami, pri ktorých nás čaká pohľad na niečo strašidelné. Polanski si v tomto filme vystačil iba s tou atmosférou a bál som sa pri ňom viac, ako pri ľubovolnej hororovej klasike, plnej spomenutých ingrediencií. Scenáristická slučka, ktorá nemá uspokojujúce riešenie, ponúka množstvo podnetov na zamyslenie, ako je u majstra Polanskeho štandartom. To, že nie je s Telkovskym niečo v poriadku, je jasné od chvíle, keď je schopný pred sexom zaspať v posteli Isabelle Adjani. (31.12.2012)