Konec velkých prázdnin

Viděl jsem několik dílů v roce 1994, kdy mi unikala podstata a nedokázal jsem pochopit pocity hlavních protagonistů. Pořád to nedokážu pochopit, ale umím si to alespoň představit. Osud několika utečenců před tehdejším režimem, setkání se se zahraniční realitou a jak se s tím srovnat? Každý po svém, někdo to nerozchodil, jinému se povedlo postavit se na cizokrajné nohy. Samotné zpracování seriálu není nijak perfektní, ale jedná se o unikátní dílo k němuž nenaleznete velkou konkurenci, proto lze hodnocení lehce nadzvednout. Sjeli jsme to s ženou během pár týdnů a jsme rádi, že jsme se v té době nenarodili a nemuseli řešit podobná dilemata. (03.10.2016)

Místy uhozené až moc,je vidět že to psal člověk neznalý některých situací a stavu věcí tehdejších.Po vzniku seriálu jsem dal vyšší hodnocení ale s odstupem času a shlédnutí reprízy jsem jednu* ubral. Třeba ten PSák který se rozhodl vrátit kvůli té pipky by z basy vylez až po revoluci,za to byl Sabinov jak vyšitej a to byla nejtvrdší basa pro vojáky,po ukončení trestu by ještě musel odkroutit zbytek vojny někde u PTP.Takže myslím že by si ten návrat sakra rozmyslel a ta jeho by na něj bůhví kolik let stejně nečekala. (29.08.2015)

Vždy jsem byl příkladným sportovcem, ale nikdy jsem se nezúčastnil jedné z nejoblíbenějších neolympijských disciplín ČSSR - útěku na Západ. Prchalo se různými způsoby, trasami, rychlostmi i styly. Za hranicemi však na překvapené závodníky nečekalo slavnostní přivítání s kapelou, ale realita v podobě tržního kapitalismu. Málokterý z borců při útěku do světa laciné elektroniky a čerstvého ovoce totiž pomyslel na to, že znalost jazyka, odborná způsobilost a mnohem vyšší pracovní nasazení jsou základem pro budoucí spokojený život. Tento seriál se hodně povedl, i když se zaměřil pouze na reprezentativní vzorek prchajících, kteří uvěřili tomu, že na Západě pečení holoubci sami provádějí nálety do mlsných tlamiček a teprve na místě pochopili, že jim skončilo pohodlné socialistické polehávání a začal boj o přežití. (03.01.2012)

Z tohoto seriálu jsem měl bohužel s každým dílem stále neodbytnější pocit, že se jeho tvůrcům dokonale daří vrazit meč nepochopení mezi emigraci a šedou zónu, takříkajíc ve stylu "a co je nám vlastně po tom, že tihle chudáčci tak strašně trpěli, když si svoji cestu vlastně vybrali docela sami." Obávám se, že takhle to tedy seriáloví tvůrci (a už vůbec ne Mašínová a Kohout) rozhodně nezamýšleli, ovšem věčné nářky a fňukání Dejdara, Cibulkové či Dulavy, šílená skoromilostná linka Zedníčka a Laurinové, blazeovaná nadřazenost Brzbohatého či poněkud pomateně idealistický mladý slovenský pohraničník, to je na mě trochu moc silný koktejl. Nejsem si vůbec jist, jestli se tady podařilo zůstat aspoň na oné obligátní půli cesty. Slaboučkých 50 % - to už mi byl milejší i takový Hotel Herbich. (10.08.2009)

Skvěle načrtnuté postavy, velmi dobře se proplétají jejich osudy. Na základě seriálu vydal Pavel Kohout i stejnojmenný román. Autor mapuje osudy československých emigrantů v Rakousku během několika měsíců v roce 1983. Časová rovina a prolínání příběhů jednotlivých postav je zajímavé hlavně v úvodní části. Druhý díl začíná "šokující" zprávou pro Milana Čecha (Martin Dejdar); tragikomická scénka na vrátnici nemocnice - gratulace vrátného k potomkovi je předzvěstí špatných zpráv. Zajímavá je především pestrost postav: klavíristka Lydie Guttenbergová (Táňa Fischerová), Václav Rada (Jaromír Dulava), kouzelník Pepa Strniště (Pavel Zedníček), Bobina Havránková (Sabina Laurinová), vojín Tono Vágner (Bronislav Mišík), Černiakovi (Jozef Vajda, Marta Sládečková, Monika Haasová). (09.07.2008)