Devátá brána

Docela zvláštní film. Ani bych ho nenazval hororem. Škoda, že se lehce vleče, některé věci tam trochu nedávají smysl, nebo nejsou úplně vysvětlené. Johnny Depp hraje odborníka na staré knihy, který dostane za úkol prozkoumat v Evropě jednu záhadnou satanskou knihu. O tyto knihy je ale velký zájem, a tak se většina jejich majitelů nedožije konce filmu. Určitě se tam ale najde pár části, pro které se na to vyplatí podívat. Jsou tam hezké scenérie. "Jsem nezranitelný!" (15.07.2019)

Nevím pořádně co si o tomto snímku mám myslet. Začátek je výborný a vůbec celou první polovinu jsem se výborně bavil. Atmosféra ja skvělá, ale s postupem času jsem čekal, že příde nějaký zlom a atmosféra bude gradovat, bohužel jsem se toho nedočkal. Navíc konec je opravdu nepovedený. Celý film zachraňuje charismatický Johnny Depp, který zahrál perfektně jako vždy. Od takové legendy jako je Roman Polanski bych čekal lepší film, ale i tak se přikloním ke čtyřem hvězdičkám, i když je to spíše tři a půl....... (11.08.2008)

Vtahující premisa, režie a Depp pěkně namlsají v první polovině snímku. Bohužel se to vše začne pomalu vytrácet skrze nezvládnutou dramaturgii a gradaci příběhu, který film postrádá. Zbytečně rozvláčné zakončování podráží snímku nohy. To platí i pro scénář, který vlastně nenabízí pořádné uspokojivé vysvětlení zápletky a předchozího konání vedlejších postav. Dost to šustí scénářem. To by mi až tak nevadilo, kdyby si postava Corsa prošla zajímavým vývojem a byla by to hlubší studie jeho postavy. Nebo, kdyby tu byla hlubší pointa pro příběh. Prostě cokoliv. Takto ale závěr snímku dost vyšumí do prázdna, protože tu chybí jakákoliv katarze, ať už dějová, příběhová nebo vývojová pro postavy. Škoda. (16.03.2024)

Coby mainstreamová hra na mysteiózní horor působivé a velmi elegantní. K tomu přidejme, že Depp hraje svého Corsa přesně tím stylem, který mě dostává (doslova: závidím Corsovi jeho styl, jeho tichou zdatnost). Dvouhodinový pobyt mezi starými knihami, obvykle v krásných starých evropských domech – velmi příjemně strávený čas. Coby Polanského práce nejprve zklamání: od něj jsem zvyklý na něco zajímavějšího, než je šablonovitý žánrový biják. Ale přece jenom je to Polanski a tak mi stojí za to vzít ten příběh vážně. Takže: Horor? Ďábel? Pravděpodobně ne. Spíš „kam až vede sběratelská vášeň“. Po celou dobu se setkáváme s lidmi fascinovaně hledícími do starých svazků a zbožně vychvalujícími vazbu, tisk, drobné kazy. Obsah vlastně nikoho nezajímá. I u té důležité knihy jde nakonec jen o devět obrázků. Čert si vem čertovu knihu, ale jsou tam dvě krásné ženy a obě toho lucky bastarda ojedou. Balkan uhoří nikoli proto, že poslední rytina byla podvrhem, nýbrž proto, že se polil benzínem a zapálil. A přece Ďábel. Nebo co vlastně? Lucifer – Světlonoš. Nositel světla. Ale kde? Dva andělé strážní: jeden černý, druhý bílý, oba se zlatými vlasy. Lidé posedlí knihami a lidé posedlí – čím vlastně? Ďáblem? Posedlostí? Mocí? Hlubinou, vysokostí? Sebou? A mezi nimi jeden skromný chlápek, který chce jen peníze. Zpočátku. Co chce ke konci? Vědět? Zkusit? Být? „Absolutní moc“? Samozřejmě divák pochopí dříve než Corso, že Zelenoočko je tím hlavním hráčem. Je ona samotným Luciferem? Proč ne? Zlo skryté v Dobru. Nebo naopak? To On (ona?) chce, aby se obrázky šťastně dostaly k sobě. Všechno jde jako po másle. Poslední pravá rytina padá Corsovi k nohám, hrad už na ní nehoří, nýbrž z něj září hvězda a Corso vstupuje vstříc... Čemu? Corso se při každém telefonátu s Balkanem ptá Where are you? a správně tuší, že velmi blízko. Kde je Ďábel? Dle mého soudu ve značce firmy Shell, která se ve filmu několikrát velmi zřetelně objevuje. Ta satanistická děvka měla na zadku obrázek požírajícího se hada. (15.08.2011)

Výjimečný okamžik každého antikváře. Nález vzácných tisků. Dean Corso s neskrývaným zanícením obrací stránky, je jako už tolikrát okouzlen precizností starých mistrů. Co výtisk – to umělecký skvost. Vnímám tu vůni starých knih, tak sugestivně The Ninth Gate působí, a to i díky andělsky vznešené hudbě Wojciecha Kilara, jejíž jemné tóny snoubí dokonalou krásu s chorobným chtíčem hříšného pokušení. Jsem uchvácena živočišným projevem Johnnyho Deppa – v tu chvíli se toužím stát uhrančivě smyslnou Emmanuelle Seigner. A to nejpřitažlivější mě teprve čeká – odhalení temných tajemství Devíti bran Království Stínů. (04.07.2011)