Devátá brána

Bravurní Johnny Depp neznamená vše. Příběh byl sice zajímavý, ale děj byl nudný od samého začátku. Žádné napětí, žádná zápletka, ale jen taková pomalejší procházka naprosto o ničem. Naopak musím pochválit atmosféru a i hudbu, ale nic to nemění na tom, že jsem se převážnou část nudil. Nemuselo by být vše natahované a možná by to dopadlo o něco lépe.. 4/10 = 49% (06.10.2012)

Vtahující premisa, režie a Depp pěkně namlsají v první polovině snímku. Bohužel se to vše začne pomalu vytrácet skrze nezvládnutou dramaturgii a gradaci příběhu, který film postrádá. Zbytečně rozvláčné zakončování podráží snímku nohy. To platí i pro scénář, který vlastně nenabízí pořádné uspokojivé vysvětlení zápletky a předchozího konání vedlejších postav. Dost to šustí scénářem. To by mi až tak nevadilo, kdyby si postava Corsa prošla zajímavým vývojem a byla by to hlubší studie jeho postavy. Nebo, kdyby tu byla hlubší pointa pro příběh. Prostě cokoliv. Takto ale závěr snímku dost vyšumí do prázdna, protože tu chybí jakákoliv katarze, ať už dějová, příběhová nebo vývojová pro postavy. Škoda. (16.03.2024)

v drvivej vacsine pripadov plati, ze tam kde hra charizmaticky johnny depp bude to smrdiet uspechom. to iste sa da s urcitostou povedat aj v pripade romana polanskeho. zaujimalo ma ako to dopadne, ked sa tato dvojka da dokopy. pribeh nie je nicim originalny, ale prave deppove herecke schopnosti a polanskeho rezia drzia vsetko v pokojnych vodach. nakoniec musim povedat, ze mi nevadila ani dlha stopaz a ani zaver kde uz vsetkym dochadza dych. slusnych 7/10. (02.12.2007)

Komentář obsahuje SPOILERY, ničím nepodložený osobní názor a nevážně myšlený výklad, pročež by ho nikdo neměl číst... Jestli špatné hodnocení tohoto filmu o něčem svědčí, tak o tom, jak explicitnost filmů poslední doby okrádá současného diváka o vnímavost. Tam kde bychom u jiného režiséra viděli tmu a detail na hlasitě skřehotajícího havrana, tam u Polanského se za slunečného dne jen kdesi v pozadí ozve havran nesměle. Ale ozve se. Tam kde by jinde byla místnost ozdobená pentagramy, čísly 666 a obrácenými kříži, tam Balkan, ani ne v detailu, bez jakýchkoliv keců, třikrát zmáčkne jedno tlačítko a jen z pozice poznáme, že jde o šestku. Tam, kde by za zjevení se zlověstných znaků a atmosférické hudby za strašlivého trubkobití zřítilo se prastaré lešení, tam spadne za nezájmu orchestru lešení docela obyčejné. Koho nevtahuje atmosféra tak zdařile balancující mezi přirozenem a nadpřirozenem, ten k ní sám dost možná nepokusil se přijít ani o píď. Nevstoupil. Asi by si měl vzpomenout na citát, jenž uvádí jako Satanův největší úspěch, že přesdvědčil lidi o své neexistenci. +++++ A teď ten nevážný výklad: Každý výtisk knihy představuje část návodu, jak vyvolat ďábla. Je to vlastně část moci. Moc se obvykle dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Dejte všechny tyto tři moci dohromady a ďábel se opravdu zjeví, v podobě všemocného diktátora. Jeho moc však musí být absolutní, jinak skončí špatně. Hlavně armáda je důležitá, ta ho může ochránit (hrad na posledním dřevorytu symbolizuje armádu i obranu), ale i smést. Silné ****. (09.02.2009)

Výjimečný okamžik každého antikváře. Nález vzácných tisků. Dean Corso s neskrývaným zanícením obrací stránky, je jako už tolikrát okouzlen precizností starých mistrů. Co výtisk – to umělecký skvost. Vnímám tu vůni starých knih, tak sugestivně The Ninth Gate působí, a to i díky andělsky vznešené hudbě Wojciecha Kilara, jejíž jemné tóny snoubí dokonalou krásu s chorobným chtíčem hříšného pokušení. Jsem uchvácena živočišným projevem Johnnyho Deppa – v tu chvíli se toužím stát uhrančivě smyslnou Emmanuelle Seigner. A to nejpřitažlivější mě teprve čeká – odhalení temných tajemství Devíti bran Království Stínů. (04.07.2011)