Nůž ve vodě

Debut Romana Polanského som prvý krát videl krátko po jeho premiére. Bol som ním nadšený podobne ako som bol nadšený väčšinou filmov, ktoré vznikli a videl som ich v zlatých šesťdesiatych rokoch. Po mnohých desaťročiach som si ho rád pozrel i keď žiadne nadšenie sa nedostavilo. Tri osoby, auto, plachetnica, jazero. To nie je veľa. O to väčšie nároky sú na dialógy, herecké výkony, budovanie napätia. Ešte šťastie, že Polanskému so scenárom pomohol ďalší dobrý poľský filmár Jerzy Skolimowski. Film už dnes nikoho neohromí, ale možno sa u väčšiny divákov nedostaví ani sklamanie. (19.09.2020)

Filmový debut Romana Polanského inscenuje zvláštní střetnutí dvou mužských postav, dokazujících si svou maskulinitu před jedinou přítomnou ženskou postavou. Důmyslně vystavěný film situovaný na omezený prostor nejdříve automobilu a posléze lodi postupně odhaluje, jak jsou oba mužští hrdinové ve výsledku stejně pokrytečtí a křečovitě se stavějící do konkrétní pózy, která ale v napjatých situacích selhává a jedinou racionální postavou na lodi zůstane dívka, jež ale nemůže zabránit nesmyslnému konfliktu, jehož katalyzátorem se nevědomky stala. (22.04.2007)

Nůž ve vodě je poezií niterné podstaty života nesnesitelné lehkosti bytí. Základní přírodní zákony platí i v prosperitě lidské civilizace, samčí soupeření je povinné prokazovat odvážnou kuráž a je neustále puzeno k činům sebeprosazení ve vidině zdárného dosažení společenské váženosti a vyšší životní úrovně. Boj o samičku patří k nejdůležitějšímu úkolu samotného života. Roman Polanski s jemným ironickým uhranutím útočí do středu nitra, zpřevrací pocity a nemilosrdně je přivádí až do komplexní katarze vzájemných vztahů. Obavy vnitřních světů se přehlušují křikem stupňujícího se napětí hry o získání výsostného dominantního postavení, uvolnění stavu je možné pouze v nárazech větru mezi plachtovím a v nejtěsnějším tělesném objetí. Éros dostal výraz poetické žádostivosti prostřednictvím estetických skladeb obrazů kameramana Jerzyho Lipmana, je okem, vnímající tu prchavou krásu života. Je sice možné spatřovat paralely ohlasů kritiky společnosti, ale tím hlavním posláním je schopnost básníka nahlížet na svět přes vznešenost řeckého ducha, celou podstatu života vložil do omezeného prostoru paluby jachty a se zalíbením pozoruje dualitu vnitřních pocitů. Prvním objektem básníkova zájmu je Andrzej (pozoruhodný Leon Niemczyk), sebevědomý novinář, lpící na dosažených úspěších materiálního zabezpečení a pohodlí. Náhodný společník se zdá být vhodnou obětí k demonstrování vlastních zkušeností a způsobů. Oslava ega si je jistá sama sebou. Druhým objektem básníkova hledání krásy života je Krystyna (velmi příjemná Jolanta Umecka s hlasem Anny Ciepielewské), Andrzejova manželka, již uvyklá na silné mužovo ego. Po svém se vypořádává s obřadem samčího sváru, neboť si díky němu může dovolit i svou čistě soukromou odplatu mužské povýšenosti. Třetím objektem básníkova uhranutí životem je zde mladý student (zajímavý Zygmunt Malanowicz s hlasem Romana Polanskiho), osamělý stopař ve dnech studentského volna. Mládí se tradičně hlásí o slovo a právo na život, nezapomíná při tom poměřovat svou odolnost i neústupnost. Testosteron je skutečným vládcem na palubě a zuřivě cení zuby ve svém skálopevném přesvědčení. Film Nůž ve vodě je poezií svým výrazem, náladou i myšlenkou. Roman Polanski zachytil podstatu lidského života, pronikl do utajené části vnitřních světů a nadšeně zpívá o kráse života. Jedinečný to poetický prožitek! (05.02.2020)

Jeden z nejlepších polských filmů, které jsem kdy viděla, dokonce ještě lepší než Rejs. Polanskému se povedlo už v jeho debutu předvést perfektní filmařinu. Dobře vystavěný příběh s vykreslenými osobnostmi. Vynikající kamera, zajímavé pohledy z nadhledu i podhledu, velké detaily, ve doladěné muzikou, která je výrazná, ale není přehlušující. Závěr není předem čitelný, v příběhu nastává hned několik zvratů. Vidíme tu mužské soupeření mezi majitelem jachty a stopařem. Oba mají něco společného, jsou soutěživí, staví na svém mužství, trochu se přitahují, trochu se provokují. Žena vylaďuje mírné neshody, příliš do sporů nezasahuje. Její podstatný part je až v samém závěru filmu. Jsem překvapená, jak málo má film hodnocení. Přitom předčí jak Čínskou čtvrť, tak i mnohem známějšího Pianistu. Roman Polanski ve filmu nehraje, předaboval Zygmunta Malanowicze. (21.07.2014)

Nůž ve vodě je vůbec prvním celovečerním snímkem Romana Polanského. Jedná se o komorní, avšak strhující drama o třech hercích na jezeře. Polanski prostřednictvím svých postav - manželů, kteří si vyjedou na výlet na plachetnici, a stopaře, kterého po cestě přiberou - líčí příběh žárlivosti, mužské ješitnosti, soutěživosti a intrik, což může snadno vést k tragickým následkům. Z formálního hlediska představuje Nůž ve vodě nesmírně zajímavý příklad práce se stylem a narací. Svým způsobem se jedná o revoluční film, ať už z pohledu jednoduché zápletky, která však obchází veškeré konvence, přesně vypočítané tempo-rytmiky nebo práce s kamerou. I přesto, že se jedná o debut, obsahuje Nůž ve vodě hned několik prvků Polanského stylu a postupů, jež byly pro jeho pozdější tvorbu signifikantní. Nechává nás v napjatém očekávání s pocitem vnitřní nejistoty, rád provokuje a stupňuje sevřenou atmosféru tak, že jsme každou další minutou více a více ve střehu. Kdo je hlavním hrdinou filmu? S přihlédnutím k dramatickému vývoji by to měla být postava Krystyny, kterou nezapomenutelně ztvárnila překrásná Jolanta Umecka. Právě ona je tichou hybatelkou dění, okolo ní se točí prakticky veškeré další jednání – soupeření mezi jejím manželem Andrzejem a bezejmenným stopařem, které pak neméně skvěle zahráli Leon Niemczyk a Zygmunt Malanowicz. Kameraman Jerzy Lipman si pohrává s každým záběrem, budovaným v dokonalé černobílé stylizaci a přirozeně souzní s Polanského vyjadřovacími prostředky i smyslem pro porušování zavedených pravidel (záběr opalujícího se stopaře na lodi, erotická symbolika v postavě Krystyny), poplatných době a místu svého vzniku (snímek byl v Polsku přijat velmi nelibě). Výjimečná je i jazzová hudba od Krzysztofa Komedy, která už při úvodních titulcích nastolí v souhře s Lipmanovou kamerou specifickou atmosféru. Navzdory všemu zůstává Nůž ve vodě poměrně nedějový film. Divák moc dobře ví, že se na konci výletní cesty něco stane - následný vývoj se ale nedá dopředu nijak odhadnout, zvlášť když Polanski ono "něco" neustále odkládá pomoci svérázných žertíků mezi dvojicí mužů. Po stránce gradační je tedy Polanského a Skolimowského scénář skutečně význačný. Na Noži ve vodě je zajímavé i srovnání drobných formálních rozdílů mezi tvorbou Polské filmové školy a Československé nové vlny, a byť je Nůž ve vodě na rozdíl od československých filmů v podstatě apolitický a jeho děj je vyfabulovaný, zachovává si stejnou vypravěčskou bravuru i pravdivou vypovídající hodnotu. Polanski poskytuje svým postavám prostor pro pomyslnou proměnu, zároveň odhaluje jejich skutečné charaktery do té doby ukryté v přetvářce. Důležitou složku hraje i cynický humor, jenž skvěle vyznívá např. ve scéně s větrným útěkem lodi. Podle mě je Nůž ve vodě jedním z narativně i stylově nejzajímavějších a pro evropskou kinematografii nejzásadnějších filmů druhé poloviny 20. století. (03.06.2019)