Pianista

Na Pianistovi je dobře poznat, že snímek natáčel režisér, který osobně poznal hrůzy války a holokaustu. Výjimečně silná autentická výpověď o osudech Židů za 2. světové války. Narozdíl od Spielbergova oslavovaného Schindlerova seznamu není vykalkulovaný a učesaný, což se ovšem projevuje v poněkud nižším hodnocení. Narozdíl od Spielberga volí Polanski formu komorního dramatu jediného muže, nicméně jde o výjimečný dojemný a výborně zahraný film. Celkový dojem: 100 %. (14.06.2006)

Na rozdíl,od Schindlerova seznamu má film Pianista mnohem reálnější příběh,který se spíše mohl odehrát.Oskar Schindler mi vůbec nepřišel jako lidumil,spíše jen jako vypočítavec,co si chtěl zachránit vlastní krk,když němci začali prohrávat.Kdežto Szpilmann mi byl sympatický od začátku,od první křivdy. Realistické vykreslení tehdejší doby působí v některých scénách svou hrozivostí až naturalisticky.Druhá půlka slušně rozjetého filmu poněkud ztrácí na tempu,ale to je něco co mě ani tak moc nevadí,spš naopak prostředí,kde se vyskytují dvě maximálně tři postavy a děj plyne volným tempem.Nic takového podle mého názoru není na škodu,když si film vybuduje silnou atmosféru,kterou Pianista bezesporu má. Akorát škoda konce.Ten se dal zakončit nějak rázněji,takhle se dlouho budovaná atmosféra rozplynula a konec vyšuměl do ztracena.Výkon Adriena Brodyho nemá cenu dál komentovat,to jak hrál on sem už dlouho neviděl,už dlouho se mi nestalo,že bych po skončení filmu byl naplněn tolika různými emocemi a silným zážitkem.Celkově bych dal 4,5*. (31.08.2006)

Mistrovské dílo. Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a kruté svědectví o jednom z nejstrašnějších činů v dějinách. Geniální scénář, tíživá dobová atmosféra, silné scény a fenomenální civilní Adrien Brody ve své, dosud nejspíš nepřekonané roli. Scéna, kdy se setkává s kapitánem Wilmem Hosenfeldem v podání Thomase Kretschmanna (jehož jsem si zde zamilovala a je pro mě snad tím nejlepším filmovým nacistickým pohlavárem:) je zároveň dechberoucím, dojemným a nepopsatelně silným vrcholem celého snímku. Pomůže mu záchrana a soucit nad jedním člověkem přestat cítit tíhu a vědomí toho, co za hrůzy prožívali ostatní? Pianista je jak nádherným a obdivuhodným kouskem filmařského umění, tak zároveň jednou z těch nejmrazivějších a nejotřesnějších výpovědí o nelidských válečných zločinech, které jsou schopni lidé zcela bezcitně učinit jiným. "Co tady děláte?" - "Jen jsem zkoušel otevřít konzervu..." (14.09.2007)

První polovina pro mě byla sugestivnějším a silnějším zážitkem, než Schindlerův seznam. Zatímco ve Spielbergrově díle události sledujeme z pozice Němce, u Pianisty je to pohled Žida, možná právě proto je to pro diváka nepříjemnější a intenzivnější. I pozdější Szpilmanovo skrývání a neustálé přemísťování a strádání nepůsobí rozvlekle, hlavně díky scénám jako například tichá hra na piano. Nehledě na absolutně famózní výkon Adriena Brodyho, jehož Oskar je rozhodně zasloužený, a já mu věřila každé gesto a každý pohled. Po něm snad stojí za zmínku ještě můj oblíbenec Thomas Kretschmann, který i na malém prostoru dokázal stvárnit věrohodnou postavu a zapsat se do paměti (taky hlavně proto, že to byl mezi německými vojáky jediný "dobrák"). Navíc je celý film proložen Chopinem. Jenže pak přišel konec, který působí vedle zbytku filmu přinejmenším dost suše, představovala jsem si něco jako scénu osvobození z Shawshanku a ono to tady jen tak nějak vyšumělo do ztracena. Velká škoda. Takhle "jen" 80% (08.04.2011)

Po letech jsem se na Pianistu podíval znovu a na změnu hodnocení to nevidím, i když dokážu pochopit, když někdo drama ocení „pouze“ třemi hvězdami. Možná třeba proto, že členové židovské varšavské rodiny hovoří britskou angličtinou. A nevypadá to úplně dobře. Ale těch rozporuplnějších momentů je nakonec překvapivě víc. Třeba docela odstrašující délka. Ale postupně. Autobiografická kniha brilantního pianisty dostala režiséra Romana Polanského do kolen, tudíž se konečně podíval na látku, která je mu sakra blízká (sám zažil krakovské ghetto, jeho matka zemřela v transportu). Hudebník Szpilman zažil první bombardování v rozhlase, ve kterém pracoval a díky kterému ho mnozí Poláci začali zbožňovat. Bylo to však nic proti tomu, co měl zažít. Počínaje stěhováním do ghetta, konče ztrátou blízkých i vlastní důstojnosti. Polanski vypráví místy až bez emocí, dal si záležet na scénografii, na kostýmech, na atmosféře. A přinesl několik vrcholných momentů (stařík vykázaný mimo chodník, vojáci zpestřující si šichtu nucením židovských mrzáků k tanci, výzva důstojníka, aby Szpilman dokázal, že je skutečně pianistou, zmizení zachránce ze zajateckého tábora, veškeré akční sekvence) i rozporuplných situací (pianistův osud je hodně závislý na náhodě a vlastně i štěstí – lidé okolo umírají i jen kvůli tomu, že promluví, on, páchající „horší zločiny“ přežívá). Tahle kombinace pořádného rance štěstí, pudu sebezáchovy i egoismu může nějaké diváky rozčílit, soudit ovšem v úplně jiné době někoho, koho zasáhl holocaust, ale nelze. Výpovědní hodnotu má.. A ne zrovna malou!! PS: Neustále trpící a Oscarem oceněný Adrien Brody je velmi dobrý, Nicolas Cage v Adaptaci si mě ovšem toho roku získal víc.. (09.07.2015)