Le Pianiste
Pianista
Der Pianist
The Pianist
The Pianist
Pianista
The Pianist
The Pianist
The Pianist
Režie:
Roman PolańskiScénář:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrají:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (více)Obsahy(2)
Polsko je v srpnu 1939 bez jakéhokoliv varování napadeno německými vojsky. Život mladého, mimořádně talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Wladyslawa Szpilmana se tak změní k nepoznání. Jeho rodina je donucena po obsazení Varšavy Němci postupně přijímat tvrdé a ponižující restrikce zaměřené proti židovské komunitě. Nejprve rozprodávají majetek, který rodina dlouhá léta shromažďovala, včetně pianistova drahocenného klavíru. Pak se musí podřídit ponižujícím pravidlům a nosit pod hrozbou přísného trestu na rukou Davidovu hvězdu. Jsou přestěhováni do uzavřeného areálu obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto, ve kterém živoří půl miliónů Židů. S postupujícím časem začínají transporty do koncentračních táborů, jimž se nevyhne ani Szpilmanova rodina. Wladyslaw se na poslední chvíli zachrání a s pomocí přátel se dostane za zeď, kde až do konce války přežívá v opuštěném bytě. (TV Nova)
(více)Recenze (1 108)
Celkem silný příběh, ale pro mě film zajímavý hlavně dokumentárně, zachycením událostí okolo varšavského ghetta. Je dobré si občas tuto dobu a co se tehdy dělo připomenout. Z filmového hlediska asi záměrně trochu bez prvoplánově emocionálně či akčně silných scén. Zajímavé, ale možná by více dramatizace děje přece jen neškodilo, takto je to trochu rozvleklé. Chápu, že charakter Wladyslawa Szpilmana, člověka, který se ničemu příliš nevzpíral a nedivil, nechal se vláčet událostmi posloužil jako zajímavý kontrapunkt k šíleným událostem doby, ale je to až příliš. Ten člověk působí občas zcela nelidsky. Na druhou stranu je mi sympatická absence patosu. Celkově rozhodně film, který stojí za vidění, ale za plný počet bodů to u mě není. ()
Smekám před Adrienem Brodym, tady opravdu předvedl, že je to pan herec. I díky němu je Pianista zdaleka nejlepším filmem Romana Polanského a zároveň i děsivou obžalobou hrůzností nacistického režimu. ()
Nádherný film, který doslova chytá za srdce. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů tohoto druhu. ()
Pianista je první film,který jsem od tohoto vynikajícího polského režiséra viděl. Je to neuvěřitelně krutý ale zároveň neuvěřitelně krásný film,při jehož sledování obrovsky soucítíte s postavami. Málokdy něco tak prožívám jako právě tento film. Co mi na filmu trochu vadilo bylo,že jaksi postrádal titulky,což byl zejména u německých dialogů trochu problém. Nevím,jak moc byl Spielmanův příběh příběh pro tento film upraven,tak či tak je to neuvěřitelný příběh. Výborný film. 95% ()
Ten večer, kdy jsem si film pustila, jsem v noci nemohla usnout... Bolestivých hrůz je tu k vidění opravdu hodně, díky nestřídmé stopáži je toho na člověka až příliš. Nenudila jsem se sice ani chvíli, ale mám zkrátka dojem, že všeho moc škodí. Diváka sled šokujících, děsivých a tragických událostí vyčerpá, mrtvoly v nejrůznějších polohách a stadiu rozkladu se míhají před očima a jen zřídkakdy dovolí dostat se hlavnímu hrdinovi do hlavy. Nicméně, je potřeba mít na paměti, že se jedná o film z doby druhé světové války, čili varovně vztyčenej prst a díky bohu si filmaři dali práci nepůsobit prvoplánovitě, což se víceméně podařilo - počin není po psychologické stránce chudej. Hodnocení vidím na pomezí *** a ****. Volím sice tři hvězdičky, ale s dodatkem, že se o průměrnej film určitě nejedná... ()
Vzhledem k tomu, že jsem hrůzy válek nikdy nezažila (a doufám, že ani nazažiji) mě tento film zasáhl o to víc, protože nevím jak to tenkrát bylo, ale pokud to bylo jak to Polanski zachytil v Pianistovi, tak bych ho doporučila do škol na povinné promítání všem dětem i učitelům. Ať aspon touto formou vidí, co se dělo. Aby si vzali ponaučení a snad, aby se už nic takového neopakovalo. Film má poměrně dost pasáží, které byly trochu nudné. Celkově však utváří jednolitý celek. Všechna čest hercům i režisérovi. Smutné, ale poučné. ()
Výpovědní hodnota tohodle díla je obrovská, stejně jako deprese a pocit bezmoci a marnosti nad tím, jak jsou lidi schopni se k sobě chovat, ale i to, že existuje laskavost a odvaha, tam, kde by to člověk nečekal a jak ponižující je pomalu zrácet svou důstojnost. Koncert Adriena, kterému jsem věřil, že je Polák a umělec, jeho proměna v ustrašené polozvíře byla famózní. Jeden z těch nejsilnějších filmových zážitků - 95 %. ()
Dlouho jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami, nakonec jsem se rozhodla ocenit i tu nevtíravost s jakou byl celý příběh podaný. Neútočil cíleně na moje emoce, ale nechal to celé na mě, já jsem se mohla rozhodnout, co je moc a co ještě ne. Čekala jsem trochu víc toho piána, místy se mi film trochu táhl, ale výsledek byl vcelku fenomenální. ()
Najlepší Polanskeho film, Brody vo svojej životnej úlohe, do toho skvelý soundtrack . Deportácia Židov a Varšavské ghetto boli verne zobrazené. Nechýbajú naturalistické scény a zobrazenie nacistickej krutosti a neľudskosti. Trošku mrzí slabšia prostredná tretina filmu, ktorá sa trošku tiahla a nič výraznejšie sa v nej neudialo, ale na druhú stranu potešila posledná polhodinka, kedy by sa napätie dalo krájať a vojnovú atmosféru a skazu je cítiť na každom kroku. Vidieť zničenú a spustošenú Varšavu zabolí každého Stredoeurópana! Minimálne! 90% ()
Fakt nevím, co připsat. Ke konci filmu se mi klepala brada. ()
Škoda toho upadajícího tempa, které se ke konci promění už jen v uspokojování základních potřeb. Celkově mi film přišel rozpačitý a položil spoustu otázek, na které nakonec nedá odpovědi. Konec samotný uspěchaný a bez silnějšího dopadu na diváka. Brody OK. 60%. ()
Adrien Brody se v tomto snímku ukázal ve velice dobrém světle. Všechno jsem mu věřil. Líbilo se mi také, jak je celý film vizuálně situovaný. Záběry byly většinou vedeny tak, jako by sama hlavní postava pianisty pozorovala, co se kolem děje. Nebudu rozebírat tíhu válečného tématu, která také udělala své. Film na mě působil celkem komorním dojmem, a scenérie fungovali na sto procent. Když sněžilo, cítil jsme mráz. Trochu jiným způsobem ve mě mrazilo, když Szpilman hrál. 4 a půl *. ()
Film, ktory davam na rovnaku (a mozno i vyššiu) uroven ako genialny Schindlerov zoznam. Mnozstvo silnych a genialnych scen, ktoré donutia človeka popremyšlat a mozno i si trocha poplakat. ()
Mám za to, že většina uvědomělých diváků má zatěžko vznést výtky vůči dílu, které věrně a citlivě znázorňuje hrůzu holocaustu (a automaticky tak cca přidá jednu hvězdu). Já také. Ale přesto - film nejenže je příliš dlouhý, ale navíc časovou dotaci rozděluje dost podivně. Je jasné, že utrpení z nedostatku jídla je třeba znázornit na určitém úseku, ale jistě to lze i jinak než cca tři čtvrtě hodinovým prolézáním trosek a otáčením hrnců. Na druhé straně se, podle mě ke škodě filmu, nedostává prostoru k vystižení vztahů v rodině hlavního hrdiny, stejně jako k jeho platonické lásce. Řekl bych, že větší prokreslení těchto vztahů zasažených válkou by dalo celkovému vyznění více než podtrhované osamění hrdiny. Film má přesto silnou atmosféru a například scéna s rodinným dělením předražené karamelky mi přišla fantastická. ()
Asi málokdo dokáže vylíčit poměry v Polsku tak věrohodně, jako polský režisér a obzvlášť Roman Polanski. Naturalisticky podané scény jen umocňují fakta o době,o které film pojednává. ()
Vynikající válečné drama Romana Polańskeho, které pojednává o jednom skvělém židovském pianistovi v polské Varšavě. Příběh vypráví o umělci se jménem Wladyslaw Szpilman a jeho rodině, který chce pouze přežít ohavnou a odpornou válku. Szpilman a jeho rodina žila dosud běžným životem, ale jelikož jsou židovské národnosti, začínají pro ně velmi obtížné časy. Děj filmu je vyprávěn pomalým o to víc syrovým a ponurým způsobem, který vás musí zasáhnout. Režisér se zaměřil jen na postavu Szpilmana, což vůbec není na škodu, můžeme tak vidět osamělý a drsný boj o holý život, zvláště intenzivní a strhující je pasáž v rozbombardované Varšavě, která vypadá jak z nějakého postapokalyptického světa. Tento zápas skvěle hraje Adrien Brody ve své nejspíš životní roli. Velmi přesvědčivé a pravdivé zobrazení nacistického zla. ()
S hodnocením filmu, který vyobrazuje jedno z nejhorších období celého lidstva, je to vždy obtížné. Pianista svou komorně pojatou atmosférou funguje trochu odlišně, než co jsme mohli vidět například v Schindlerově seznamu, ale funguje jak má. Soustřeďuje se na jednu spokojenou židovskou famílii, která se během konání všemožných lidských zvěrstev snaží držet pospolu za každou možnou cenu, ale ani přes jejich snahu se jim to nepodaří a my tak sledujeme osud pouze jednoho člena a tím je věhlasný varšavský pianista. Adrien Brody působí jako židovský muzikant naprosto věrohodně, jeho unavené oči, hladový výraz (snad i ten jeho frňák) do této role prostě sednou a měl jsem dokonce pocit, jakoby se v této době i narodil. Naprosto perfektní herecké ztvárnění a po zásluze odměněn zlatým "plešounkem". Ostatní postavy nás určitě neuchvátí. Ne proto, že by na to kvalitou neměli, ale proto, že s žádnou další se nijak déle nesetkáváme. Což je při tak dlouhé stopáži celkem zvláštní, ale vzhledem k tomu, že skoro třetinu filmu sledujeme jen Szpilmanovo potulování se po zdevastované Varšavě a hledaní čehokoliv, co by ukojilo jeho hlad a žízeň, je to pochopitelné. I tak bych na délce trochu ubral, protože ač je prostředí opravdu alarmující a precizně vykreslené, ne každého baví sledovat zbídačeného člověka tak dlouho. Další důkaz i toho, že chcete-li vyhrát Oscara, nejjednodušším způsobem je natočit životopisný film z druhé světové a nějaká soška se určitě objeví, protože upřímně, kdo si dovolí takovéto filmy ignorovat? Film, kde si jednu karamelku celá (asi) 6-členná rodinka rozděluje na makro dílečky, prostě na naše city zapůsobí a to také tvůrci zamýšleli. 85% ()
Je důležité tyhle filmy vidět, aby se historie neopakovala. ()
Film, který mohl, a nejspíš i měl být lepší než Schindlerův seznam. Přestože se to nepovedlo, tak se jedná o brilantní film s vynikajícím Adrienem Brodym. Od konečné páté film dělí někdy možná až nepříjemně zdlouhavé scény, ale i tak je Pianista drastický, jak říká Galadriel, poučný a pro mě nesmírně zajímavý. ()
Související novinky
Šéf Benátek vysvětluje kontroverzní přijetí
Benátský filmový festival se loni dostal pod palbu kritiků, že neukázal dostatečné množství filmů od ženských režisérek. Ředitel festivalu Alberto Barbera tak loni slíbil, že se v tomhle ohledu hodlá… (více)
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)
Tento film som už videl keď som bol menší. Vedel som že je super, ale až teraz som docenil jeho kvalít. Úvod filmu sa začína čiernobielymi obrazmi. Sledujeme reálne zábery miest z Varšavy. Pokojné ulice plnými chodcami nám doplňuje klavírna hudba. Následne vidíme hlavnú postavu, ktorá hraje na klavír. Po pokojnej hudbe nastáva chaos zaznením výbuchu. Je pozoruhodné ako hlavná postava sa nezaoberá vážnosťou situácie, ako aj polovica mesta. Niekde zúri vojna no nikoho nenapadne, že by práve ich malo postihnúť nešťastie. Ľahkovážnosť celej rodiny Szpilmanovcou je citeľná pri večeri, kedy všetky udalosti nadľahčuje otec. Časom zisťujeme, že vojna zasiahla najhorším možným spôsobom. Už sa nebojovalo len na hraniciach. Vojna zasiahla životy nevinných ľudí. Zhromažďovanie židov do gett a transport do táborov, boli, sú a budú najstrašnejšie veci z druhej svetovej vojny. Celú túto udalosť nám sprostredkováva režisér cez túto rodinu. Film poukazuje na hrôzy vojny vo svojej najčistejšej podobe. Nič neprikrášľuje, nič nepridáva. Emocionálne svojou surovosťou pôsobí na diváka. Sledujeme tak dej udalosti, kde sa čo raz viac bojíme o hlavnú postavu. Skrz ňu sa prizeráme cez štrbinky dier rozbitých budov na hrôzy vojny. Režisér pracuje so všetkými možnými prostriedkami, aby navodil čo najvernejší pocit z vojny. Riešenie farebnosti v obraze je tiež pozoruhodná. Šedé depresívne farby, sú po celú dobu od kedy cítime vojnu v ich obydliach. Boli však miesta kedy farbotonálne sa zmení scéna zo šedej do farebnej. To napríklad ako židia pracujú na oplotení a hneď cez plot je mesto, ktoré rozkvitá farebnosťou obrazu. Nie je to priamo povedané, ale týmto vizuálnymi hrami farieb vyvolávame taktiež pocity. Či hranie na piane, kedy zabúda na problémy. Svietenie postav, kulís, prostredia je tak výrazné, že nedá sa to nevšimnúť. Veľmi sa mi to páčilo. Režisér pevne rozpráva tento príbeh. Po prečítaní si životopisu Polanskeho viem, že sám prežil nástrahy vojny. To vysvetľuje prečo tento film je až tak dobrý. Typograficky presne obsadzuje hercov do svojich úloh, nikto tam nie je umelý. Máme pocit od začiatku ako keby sme boli na mieste činu.Boj sa neodohrával len v meste ale aj v Szpilmanovej hlave. Najhorším trýznením pre tohto umelca bolo keď ho umiestnili do bytu s pianom so slovami: „musíš tu byť potichu“. Jeho pohľad na piano je zdrvujúci. Vidíme sa meniaceho sa Szpilmana z bezstarostného pianistu na trosku. Od oblečenia, výzoru ako takého až po postavu, od toho že nemá čo jesť, nám je čo raz viac ľúto. Je toho ešte veľa čo všetko je na tomto filme úchvatné. Dalo by sa o tom veľa ešte filozofovať. Jedno je ale isté, že režisér Polanski natočil jeden z najlepších životopisných vojnových filmov súčasnosti. Pianistu by mali púšťať povinne na základných školách. Je dych berúce ako realisticky je tento snímok poňatý vizuálne aj udalosťami. Zaplavoval ma žiaľ v očiach keď som videl ako nezmyselne boli brané životy. To uvedomenie si že to bol fakt, ma ešte viac vnútorne ubíjalo. 90% () (méně) (více)