Hnus

Nosiť v kabelke hlavu mŕtveho zajaca to je teda vážne HNUS a Carol by možno pomohla nejaká tabletka. Natočené to je výborne a pekne, tie zvuky a občasná muzika urobia tiež značnú časť roboty. Catherine mi ale vôbec nesadla, aj napriek tomu, že v niektorých scénach bola dobrá. Nočnú košeľu mala ale nádhernú. (14.01.2016)

Brilantní psychologický majstrštyk mladého Polańskiho a božská mladá Catherine Deneuve ve své životní roli (aspoň tedy podle mne). Film, který jsem si zamiloval hned napoprvé kdysi hodně dávno v pražském Ponrepu. Jeho obsah si můžete přečíst v podrobné anotaci, já bych rád jen vyzdvihl své oblíbené momenty: Geniální záběr na rodinnou fotografii, na které Carol už jako malá dívka stojí jakoby duchem nepřítomná s pohledem kamsi mimo, zatímco zbytek rodiny se usmívá do objektivu. Carol nehybně sedící na lavičce na ostrůvku uprostřed křižovatky a strnule zírající na prasklinu v betonu. Postupně hnijící bezhlavý králík, připomínající nedonošené dítě stažené z kůže. Králičí krvavá hlava v Carolině kabelce. Carolina bezeslovná odpověď svícnem vlezlému a otravnému nápadníkovi. Carolina bezeslovná odpověď břitvou na nechutné návrhy slizkého pana domácího. Ruka čouhající zpod postele. A na závěr opět rodinná fotografie s působivě zvětšenou malou Carol... Proč jen muselo být v okolí ubohé Carol tolik všelijakého hnusu? (28.12.2013)

Totální psychárna o mladé krásně ženě, která oproti všem představám společnosti má ze sexu hnusné pocity, zdají se jí hnusné sny plné sexuálního násilí. Polanski však naskytl divákovi pohled jaksi zvenčí, koukneme se nezúčastněně na trochu sexuálního násilí, nebudem to nijak komentovat a jdeme dál. Dáme k jídlu králíka, pokud vám tedy nebude vadit, že jeho tělo se rozkládá a smrdí. Hnus. Uchvácen krásnou Catherine Deneuve a jejím hereckým projevem, přiznám se, i o plném hodnocení jsem uvažoval. (10.05.2009)

Zhruba celá první hodina snímku je s odpuštěním nehorázná nuda. Možná jsem filmový barbar, ale takhle jsem se nenudil snad ještě u žádného jiného filmu. Na druhou stranu to, co přišlo potom, dokázalo upoutat pozornost, vyvolat mrazení v zádech a pocit stále se stupňující úzkosti (kterou zřejmě cítila i Deneuve). Jinak ale velké zklamání. Vím, že tenhle film si určitě nikdy dobrovolně nepustím znovu... (26.06.2009)

Unikum Hnusu spočívá v tom, že neexperimentuje s formou, nýbrž se sdělením, protože Polanski si je snad více než kdokoliv jiný vědom toho, že význam uměleckého díla hodnotíme podle toho, jak pomohlo progresivnímu společenskému vývoji. Styčný bod mezi experimentem v přírodních vědách a mezi experimentem v umění je nepochybně v jeho velikém společenském dosahu a ve vysoké odpovědnosti, s níž tvůrce k dílu přistupuje. Nikoliv ve formálních kvalitách, jak se domnívali někteří experimentátoři minulosti, kteří sice pronášeli odvážná a sebevědomá slova v teorii, ale v praxi se touha po tvůrčím činu rozmělňovala na drobné grešličky a heslem experimentu se často kryla tvůrčí neschopnost. Nejednou se experimentem omlouval nedonošený tvar a místo odvážných uměleckých činů se objevovala předčasně narozená nedochůdčata režisérských mláďat nebo šarlatánů, prohlašovaná s podivuhodnou odvahou za podniky „avantgardního“ umění. Nastal typický případ inflace, kdy mince ztrácí hodnotu a kdy ze situace těží paraziti a spekulanti. Kdejaký mladíček kladl si ambice objevovat nový svět a domníval se, že bojuje proti šosáctví, ve skutečnosti však právě šosáctví sloužil - protože nejlepší obranou zpátečníků bylo vylámat experimentálnímu umění zuby tím, že se stlačoval umělecký experiment na oblast pouze formální. Tak přestával být umělecký experiment nebezpečným a měnil se v pravý opak; šosácky chápaný „experiment“ nepomáhal kupředu progresivním silám, ale stlačoval umění na záležitost formální, a tím je odváděl od skutečnosti. Proto zvolil Polanski závažné téma, jež odvádí diváka od stylu k samotnému sdělení; odpovídají tomu i naturalistické scény (vraždy), jež na rozdíl od hitchcockovského konstruktivistického střihu pracují výhradně se záběrem. A stejně jako si Godard v 60. letech opakovaně dovoloval jistý impertinentní žertík a do sexuální ikony Belmonda nechával prostupovat intelektuála v krizi, i krásku Catherine Deneuve zastihl film v prekérní situaci, jež možná neodpovídá pravděpodobnosti, ale podtrhává nosnou, do postavy Catherine vepsanou látku. (31.03.2009)