Rosemary má děťátko

Velice silný film od kterého musel nestydatě kopírovat Taylor Hackford když točil Ďáblova Advokáta. Těch podobností je tam tolik že to už neni ani nápadný ale spíš to bije do očí. Roman Polanski opět nezklamal a herci v tomto filmu taky ne, zvlášť se mi líbila role Rosemaryina manžela ten to zahrál fakt dobře, no a pak je tu ta baba ze sousedství :-) Atmosféra by se dala krájet a Mia Farrow vypadá proti těm všem zvrhlejm důchodcům opravdu bezbranně. Skvělý zážitek srovnatelný snad jen s "The Omen." Všem milovníkům silné atmosféry a hororu nelze jinak než doporučit. (08.04.2005)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)

Jeden z mála legendárních hororů, který vás nezklame. Na každém kroku člověk slyší jak Vymítač dábla je úžasný horor, ale pro je Rosemary mnohem lepším filmem, který pracuje celých 136 minut a ne jen při zvucích hudby Mika Oldfielda a nebo během otáčení hlavy jedna "dívenky" v posteli. Rosemary vychází z knižní předlohy a Roman Polanski našel výborné herce, kteří tento film šperkují většinou životními výkony. Mia Farrow, John Cassateves a nebo Ruth Gordon. Tihle jména vám dnes možná nic neříkají, ale v tomhle filmu si jejich pohledy, jejich chování a jejich obličeje zapamatujete. Mrazivý závěr filmu, který dokazuje sílu lásky matky k dítěti je dokonalým zakončením a z Rosemary má děťátko dělá vyvážený mrazivý horor, který vás svou atmosférou donutí přestat šahat do misky s popcornem... (28.10.2006)

Majstrovsky, milimeter po milimetri budované napätie na ploche jedného bytu. Vynikajúce vystihnutie stiesnenosti a paranoje. Sám Roman Polanski je diabol, že tak citlivú ženu, navyše v jej najcitlivejšom životnom období, vystavuje takému tlaku. Ale ako nadšený divák mu to iba schvaľujem a zároveň sa klaniam pred Miou Farrow a jej bravúrnym hereckým výkonom. Jediné, čo mi na filme trochu vadí, je neuspokojivý záver. (26.08.2004)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)