Rosemary má děťátko

Ještě před tím, než se za několik měsíců budeme společně vztekat nad další zbytečnou seriálovou adaptací, si raději honem rychle připomeňme lehce hororový originál Romana Polanskiho. Zároveň ale musím důrazně varovat všechny budoucí maminky, aby se pokud možno obrnily notnou dávkou kuráže, a neusedávaly k televizi bez svých mužských protějšků. Láskyplný příběh podezřívavé Rosemary v podání Mii Farrow bere dech i po více než čtyřiceti letech nehledě na skutečnost, že snímek jednoduše nestárne. (08.01.2014)

Vynikající atmosféra, která se postupně stupňuje, stupňuje a stupňuje, až vygraduje - ne příliš efektivním koncem. Já myslím, že Polanski dal tento konec s jasným záměrem, přesto se z toho dalo vymačkat mnohem víc šťávy. Každopádně by film měly vidět všechny budoucí maminky, které si odsud mohou odnést i pár cenných rad. 1. bolest břicha delší než měsíc časem sama odezní a 2. nestěhujte se do bytu vedle starých lidí, kteří doma pořádají satanské rituály :D (03.06.2011)

„Od budování napětí jsme tady my!“ Docela zklamání. Stoprocentní výkon M.Farrow nezachrání naivní podání celého příběhu a zcela fádní hudební podbarvení ve scénách, kdy mělo mrazit. Navíc Polanski si ze tří možných zakončení (výplod fantazie těhotné ženy, otevřený konec, Belzebub v začuraných plenkách) nakonec zvolil to nejméně elegantní. „No ty teda rozhodně néé, Romane..!“ (25.03.2010)

Klasický horor 60. a 70. let. Hutná atmosféra, propracovaný děj a pikantní rozuzlení. Přestože jsem věděl, jaké že to bude mít Rosemary děťátko, tak to, co se ve filmu odehrálo už snad v nynější době není možné napodobit. Možná zbytečně dlouhé, ale na druhou stranu ten děj a jeho vyvrcholení stojí za to. Když porovnám s podobnými filmy z té doby - Přichází Satan! a Vymítač ďábla, tak tento je bohužel nejslabší. 65% (18.04.2010)

Už je to nějaký čas, co jsem četl Levinovu knihu, takže nemůžu přesně porovnat, jak moc se jí film drží... Ale ty nejdůležitější momenty jsem poznal a co je nejdůležitější - z filmové Rosemary jsem měl úplně stejný pocit jako z té literární. Ta tísnivá paranoia je díky Polanskimu i perfektní Mie Farrow takřka hmatatelná, atmosféra až nevídaně houstnoucí... A vše umocňuje velmi podivná a přitom pasující hudba Krzysztofa Komedy. Rosemary má děťátko tvoří spolu s Vymítačem ďábla a Přichází Satan! "nesvatou trojici" nezapomenutelných filmů, které jsou více než jen horory. (03.01.2019)