Mlčení

Ženská duše z pohledu dítěte. Malý chlapec obklopený matčinou péčí a jejími tvary sleduje se zájmem venkovní mužský svět - tanky. Je připoután k mateřské části ženské duše. Ale taky tu je ta druhá část ženy - duchovní, hledající přesah a bojící se smrti. Té zatím malý chlapec nerozumí a trochu ho děsí. K tomu ještě ta mateřská hebká část za zavřenými dveřmi dělá něco zvláštního v posteli s mužem, což se té duchovní části příčí. Když se nyní po letech dívám na Mlčení, říkám si, zda je toto sexuálně- duchovní rozpolcení ženy ještě dnes aktuální? Je Bergmanova analýza ženy pouze mužským pohledem, nebo je objektivně validní? Nebo jen Bergman pouze popsal vztah ke své matce, nic víc? No, diváci ve Švédsku kdysi vzali kina útokem, protože chtěli vidět prsa a sex. (09.12.2020)

Takový hodně chladný film, opravdu to podle některých záležitostí připomíná Mullholland drive, mě to navíc celé trochu evokovalo povídku "penzion grillparzer" ze Světa podle garpa od Johna Irvinga. Moc moc moc se mi líbily herecké výkony, ale celek na mě nakonec promluvil jen málo (i když potenciál tam je, možná je to jen subjektivní pocit "na poprvé") - takže prozatím 4 hvězdy (v hodnocení může hrát roli to, že jsem za poslední 2 měsíce viděl ještě další 4 bergmanovy filmy) - - - 24.3 - po zralé úvaze přidávám hvězdičku, je to skvělý film, promluvil na mě jen s malým zpožděním - 9/10 (23.03.2006)

Už som si myslel, že to pre mňa bude nejaké sklamanie, ale ak máte za sebou viac než desať Bergmanov, viete, že s jeho filmami je to ako s futbalovou jedenástkou, ktorá sa dá chytiť iba náhodou, ale kop už nie je náhodný, je buď dobrý alebo zlý. Nejestvuje dobrý a zlý Bergman, iba Bergman dobre a zle pochopený. Ak divák nie je schopný vnímať taký film alegoricky, rozhodne ho nemôže doceniť. Mlčanie je pre mňa podobenstvom s personifikáciou Svedomia ("Idem preč." "Choď, ak ti to svedomie dovolí."). Bergman sa ako Škandinávec bohato inšpiruje nórskou drámou (Ibsen, Bjornson) a nórskym maliarstvom (Munch, Christian Krohg a i.), ktoré sú väčšinou naturalistické. Tieto podnety však spracúva tak, že naturalizmus zostáva na povrchu a zmetie každého, komu sa nechce rozmýšľať. Bergman je stelesnenie moderného filmu, čo možno dobre ilustrovať napr. na zobrazení Krista v umení - Kristus v starom umení je Kristom, v modernom a súčasnom umení zďaleka nemusí ísť o náboženský obraz Krista. (14.07.2018)

Těžký film (a to jak interpretačně, tak pocitově), jdoucí až na dřeň (zatímco ohlodává fenomén odcizení). Měl-li bych se pokusit vystihnout podstatu filmu jednou větou, tak bych řekl, že - Bergmanovo "Mlčení" funguje jako ekvivalent absolutního neporozumění. Sestry Anna a Ester (symbolizující intelektuální a emocionální přístup k životu - film by tedy mohl na vyšší rovině fungovat jako metafora boje duše vs. tělo?) by k sobě nemohly mít dál; jeden se až diví, že spolu dokážou vydržet v jedné místnosti (co je probůh vedlo k tomu vydat se spolu na dovolenou? - že by chlapec? - jediný pojící prvek?). Film mapuje návrat domů (tedy k všednodennosti - možná že to údobí mezi svátkem a všedním dnem, ta nepostřehnutelná časová mezírka (existuje vůbec?) je časem, kdy jsou lidé nejautentičtější, kdy jsou nejvíc sami sebou; člověk se nezaměstnává hrou ani práci, má čas na sebe). Zatímco jsou nuceny čekat v cizí zemi (neporozumění je zde důsledně vetkáno do každé částečky filmu), jejich konflikt nevyhnutelně (a bolestivě) eskaluje. Nevadí-li vám hledět do otevřené rány, nesmíte "Mlčení" minout. 75% (29.03.2020)

Bergman plný sexuality, zvrácenosti, liliputů, zlých emocí, umírání a to vše očima jednoho malého chlapce... Musím říct, že z tohoto Bergmana jsem skutečně nadšenej. Vizuální slast a myšlenkové utrpení v jedné cizí zemi, kde všichni mluví podivnou legrační cizinštinou. A já byl jen unešený tou tvůrčí potencí severského génia. (29.08.2010)