Tess

„Nič len márnosť.“ Takýto výrok vypustila mladá Nastassja z úst a takýto pocit som mal aj ja z toho filmu. Tri hodiny úmorného zážitku, kde sa toho veľa neudeje okrem toho, že jedna fešná holka stretáva magora za magorom. Každý ju zneužije, oklame, podvedie, odhodí. Veľmi deptajúce. Film o žene, ktorá sa v živote dočkala len nespravodlivosti. A po troch hodinách stále nepríde riešenie. Hľadala lásku, našla Stonehenge a tam aj spravodlivosť. (23.05.2021)

Problém už bude v samotnej knihe, kde asi tiež je každý chlap hajzel. Či je to otec, farár, zamestnávateľ, bratranec, alebo manžel, dávať všetku svoju nádej na šťastie do rúk chlapov nie je nič iné, ako naivita. Taký Angel, tak tam sa musíme chytať pri jeho zásadnom rozhodnutí poriadne za hlavu. Ale v tej dobe to tak asi chlapi prežívali. No a Polanski veci myslím tiež veľmi nepomohol. Film nepôsobí nijako zvlášť osudovo, žiadna emocionálna bomba sa nekoná a navyše v poslednej tretine mi film aj napriek mohutnej dĺžke pripadal skratkovitý. Melodráma by mala z diváka vyždímať poriadne emócie, čo sa podarilo iba zčasti. (19.12.2016)

Příběh o Tess Durbyfieldové začíná poklidně, obyčejně, pomalu a vypadá na to na jane austenovou až do chvíle kdy u Tess nastane ta první tragédie, která rozjede kolotoč neštěstí co se nezastavuje, protože když to vypadá, že to s ní dopadne alespoň trošku dobře, tak se zase zpátky vrací do bídy nebo spíš spadne ještě níž než předtím. To stupňující se utrpení žene děj dopředu rychleji a rychleji a upoutává diváka čím dál víc až hlavní hrdince začne pomalu fandit ať už jí to konečně po tom docela extrémním zlomu vyjde a je konečně aspoň trochu šťastná, protože film je to dost smutný. Příčinami toho všeho neštěstí nejsou jen jiní lidé a jejich zneužití Tessiné naivity a nebo jejich pokrytectví a zlost, ale taky Tess sama, která ve své tvrdohlavosti a naivní hrdosti dělá pitomosti, ale divákovi je to líto, protože to tak jako tak vypadá nefér a taky představitelku hlavní role vybrali správně, protože se celou dobu umí tvářit dostatečně naivně, neústupně a podezřívavě a nakonec i nešťastně a odevzdaně a celý film stojí především na ní a jejím výkonu, který se mi moc líbil :). Celé to navíc je v takových melancholických záběrech s vesnickou krajinou pod mrakem a v hezké výpravě a k té melancholii přispěje taky i téměř žádná hudba, takže je tam ta Tess nešťastná sama v tichu a člověka to zamrzí. Ale na druhou stranu je to roztáhlé a to zvlášť v první půlce (to jsem ještě navíc viděla tu krátkou verzi a ne tu 190 minutovou) a paradoxně je to nuda na tom začátku, kdy se ještě Tess má relativně dobře a když to s ní začne být špatný, tak by jí člověk přál aby se to zlepšilo :). Konec ale působí přesně tak jak má a vystihuje to jak svůj úděl vidí Tess a hlavně stojí za to se k němu prokoukat, takže to bude asi fajn čtyřka i když se mi to tak zezačátku nezdálo :). A knižní předlohu jsem nečetla, tak nevím. (22.09.2010)

Navzdory tomu, že filmová adaptace Hardyho románu "Tess z D'Urbervillů" s postupem let v rámci tvorby Romana Polanského poněkud zapadla (snad z části pro nevybíravá srovnání s Kubrickovým Barrym Lyndonem), já osobně ji považuji za jeden z jeho vypravěčsky nejzajímavějších počinů. Mladičká Nastassja Kinski měla už v 15 letech ohromný talent, který Polanski (správně) vycítil a pomohl mu rozkvést. Tess je příběhem zdárně prostým, velmi intimním a nedějovým, přesto zcela pohlcujícím. Tempo je pomalé, ale výsledek přesto absolutně nenudí. Polanského vedení herců je samozřejmě brilantní, ale speciální vyzdvihnutí si zaslouží přenádherná kamera, Sardeho hudba a také výprava s kostýmy (Francie nahrazující Anglii). Je to film, který prokázal zejména tři velké služby. Zaprvé, Polanski ukázal a přesně vystihl absurditu a zvrhlou morálku anglické aristokracie a její sobecký vztah k mladičké Tess, která v závěru doplatí prakticky na vše a všechny. Zadruhé, zpřístupnil Hardyho košatou literární předlohu širšímu zájmu publika. A konečně zatřetí, poslal své Sharon Tate tam nahoru krásné vyznání. (10.08.2023)

Na okomentování tohoto filmu stačí jedno jediné slovo- NÁDHERA. Tolik melancholie až deprese a zároveň krásy na mě při sledování filmu už hodně dlouho nevybaflo, ještě několik minut po dosledování cítím mražení v zádech, které je podpořeno naprosto chytlavou a pasující hudbou. Během 165minut jsem se nestačil nudit i přesto, že děj plyne opravdu velmi pozvolně a Polanski diváka opravdu nechává nasát atmosféru té doby a postupně a citlivě nás seznamuje se všemi postavami. I když je pravda, že se to dá nazvat jednou velkou "One Woman Show" Nastassje Kinské, naprostý herecký koncert a role ušitá na míru. A když si k tomu přidáte téměř geniální kameru, fajn dobové kostýmy a propracovanou výpravu(tři zasloužené oscary), vyjde z toho film na který se nezapomíná, naprostá spokojenost. (01.09.2009)