Tess

Jméno Roman Polanski je všeobecně ve filmovém prostředí dobře známo. Dá se tedy očekávat, že zklamán nebude žádný filmový fanoušek, který dychtí při sledování nejenom po zábavě, ale i po něčem intelektuálně zajímavějším. V tomto ohledu není Tess zklamáním. Nemilé překvapení mi však připravila skutečnost, že snímek má přespříliš dlouhou projekční dobu, přičemž dějový spád není dostatečně naplněn. Osobně bych u tohoto snímku přivítal rychlejší vývoj děje v podstatně kratší projekční době. Snímku by to podle mého názoru přidalo na atraktivnosti. Z tohoto důvodu jsem váhal, zda mé čtyři hodnotící hvězdy nejsou až příliš. (06.02.2012)

Takováhle adaptace pro mě nemá žádnou přidanou hodnotu. Dokážu se do toho vcítit maximálně v tom smyslu, že to Roman dělal pro Sharon a proto chtěl každý obraz, každou větu, každou věc v epizodickém a vlastně pro film dost špatně vyhledatelném dramatickém oblouku zachovat tak, jak byla v knize, a tedy jak se zalíbila jeho zbožštělé ženě. (12.01.2012)

Neviem čím to presne je, ale keď som tento film videl pár rokov dozadu páčil sa mi omnoho viac. Hlavne v prvej polovici skôr vyznieva ako keby Polanski vôbec nepoznal predlohu a poriadne nevedel čo točí. Tess však rozhodne nie je nijak zlým filmom (veď okrem troch Oscarov dostal aj napr. 2 Zlaté glóbusy či 3 Cézary) a aj napriek k trom hodinám sa blížiacej stopáži nudí naozaj v minime prípadov, dokonca by som povedal, že mi to pokojné tempo kde sa väčšinu času nič zvlášť dramatické nedeje (alebo to aspoň Polanski tak nepodáva) vyhovovalo a príjemné odsýpalo. Herci tu rozhodne svoje najlepšie výkony nepodávajú, aj samotná Nastassja Kinski zo všetkých zúčastnených bezpochyby najlepšia, tu pôsobí vyslovene priemerne a podaktoré jej postoje pôsobia veľmi netradične. Obdiv jej však ako mladej začínajúcej herečke určite patrí, tak ako i samotnému Polanskému. Predsa len nakrútil veľmi svojské dielo, ktoré keď už ničím iným, určite zaujme aspoň svojou miestami melancholicky zasnenou atmosférou. (21.12.2008)

Feminismus a soudobá anglická vesnice pozdní viktoriánské Anglie jsou hlavními obsahovými i ideovými dominantami frankobritského oscarového filmu z roku 1979. Důkladná krajinomalba i neméně vyčerpávající pohledy do tehdejších interiérů spolu s důkladnou výpravou jsou úspěšným Polanského úsilím o postižení tresti Hardyho stejnojmenné literární předlohy. Přemýšlivé, ale jinak prosté venkovské děvče přes svou houževnatost postupně podléhá svodům, kterým je dlouhodobě vystavováno, a konfrontováno s bídou, kterou si nezasloužilo, se posléze v absolutním zoufalství a beznaději utíká do nerovnoprávnéího konkubinátu s původním milencem. Pozdní snoubencovo procitnutí přichází do fatální situace, jíž Tess čelí zmatenou, více pudovou než promyšlenou vraždou s vědomím nenávratného trestu. Osvobozující gesto je tak současně cestou ke zkáze, v níž hluboké náboženské přesvědčení, v němž Tess byla vychována, zcela selhává. V druhém plánu je Tessin osud nevábným zrcadlem mravních i charakterových kvalit obou osudových mužů jejího života. Kritika prudérie pro prudérii, konvenčního pokrytectví, jež je jen fasádou latentního společenského rozvratu, zhruba tak lze popsat film, jemuž vedle Polanského dominuje skvělá Nastassja Kinská v titulní úloze. TESS, připomínající tolstojovskou ANNU KARENINU či Baudelairovu PANÍ BOVARYOVOU (obě díla byla rovněž kvalitně převedena do filmové řeči) nebo mrštíkovskou MARYŠU, zcela jistě neuspokojí milovníky klipově pojatých akčních filmů. Na faktu, že našim předkům plynul čas pomaleji a že Polanski tuto "nudu" do svého uměleckého záměru nemohl nevložit, to však nedokáže nic změnit. Jedno je jisté: TESS si vždy své vděčné diváky najde. (25.12.2010)

Úplně jsem cítil, jak si Polanski to filmování mezi menhiry a uprostřed rurární Anglie užíval. Obrazově povedené, jenže ve své délce a výstavbě charakteristiky hlavní postavy proklaté nudné. Děj je poměrně málo rafinovaný a překvapivý obrat přijde až docela pozdě. Hrozně tu chybí erotika, což při účasti mladičké Nastassji lze považovat za smrtelný filmařský hřích. (26.01.2014)