Poslední noc v Soho

Křečice v noční košili hledá v londýnských uličkách vlivného vizážistu a stylistu, aby mohla vyřešit záhadu svých snových retro vizí. Mladá venkovanka chce být módní návrhářkou a za tímto účelem přijíždí studovat do Londýna, kde si pronajme pokoj v domě postarší ženštiny, ve kterém se nepořádaly jen příjemné čajové dýchánky. A posléze začne mít nevysvětlitelné vize z dávné minulosti, konkrétně z šedesátých let minulého století, kde střetává neznámou atraktivní blondýnku, která rovněž touží po kariérním rozvoji. Během filmu se nabízí hned několik možností, jakou cestou se film hodlá ubírat, případně jakou psychickou poruchou či újmou trpí hlavní mladá představitelka. Ve hře je rozdvojená osobnost, schizofrenické hrátky, nevylučují se ani vize ze záhrobí, v neposlední řadě může jít i o rozpad osobnosti bez labutě a zjeví se i nějaký ten démon, ovšem bez Windinga Refna. Film má na to dvě hodiny a rozhodně nikam nepospíchá. První hodina je docela vlažná. Z upjaté venkovské dívky je rázem žena, kterou by mohli kontaktovat porno producenti, stačilo jen vykouzlit si na palici pěstěnou blond hřívu a trochu změnit šatník. Thomasin McKenzie opravdu nikdy nebude kandidátkou na žhavý kalendář roku, ve své roli ale celkem byla zapamatovatelnou. Od sexy křivek je zde její kolegyně Anya Taylor-Joy, vesměs také hnusná, ovšem pochvalme vizážisty, že za tři hodiny útroby vizážistického studia vyplivly něco pro oko akceptovatelného. Šlo hlavně o to, jak příběh těch dvou hnusek zdárně propojit, v závěru dodat, pokud možno, smysluplné vysvětlení a také finálně diváka napnout a dodat i krvavé manévry. Naprosto odstrašující sekvence byly ty, v nichž se zjevovali mrtví pánové. Něčím tak nepovedeným nedisponuje ani pokleslá béčková kategorie hororů. Mně to přišlo prudce směšné. Edgar Wright ovšem není nikterak špatný režisér, velmi kvalitně se umí ohánět vizuální stránkou filmu, která je oslnivá a výpravně taktéž v ničem nezaostává. Rozhodně se jednalo o dost zásadní složku. Naivnost příběhu, jeho atmosférické pnutí a zároveň jeho neproniknutelnost byla velmi příjemná kombinace. Film obstojně fungoval v rovině detektivní, hororové sekvence byly místy slabší a místy vytříbené, ovšem je nutno ocenit zejména práci s nožem, kdy žádný z detailů nebyl skryt. Není to film, který bych si okamžitě zopakoval, a rozhodně jsem to čekal hororovější, určitě se však jedná o poměrně svěží temnější jízdu, která divákovi umí zahrát na nervy tím správným napnelismem. 7/10 (29.11.2021)

Nadhera a cista filmova radost. Wrighta moc nemusim ale toto sa mu mimoriadne podarilo. Krasna zanrova atmosfera vyuzivajuca postupy od 60. -90. rokov skrz vsetky kontinenty. Baby fantasticke a pribeh mozno nie tak namakany ako forma, no aj tak som vrnel blahom. Film, na ktory sa teraz bohuzial rychlo zabudne a za par dekad sa vytiahne ako strateny poklad. 9/10 (11.11.2021)

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický. (24.05.2024)

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. (03.11.2021)

Mám rád šedesátky, Anyu Taylor-Joy i Edgara Wrighta, takže se mi tohle zákonitě muselo líbit taky. Retro část byla super stylová a bavila mě i ta současnost. Hororová část přijde na řadu až docela pozdě a zas až tak mě neohromila, i díky tomu, že je okatě kompová. Přesto mrtvolní duchové oplzlých stárnoucích gentlemanů mi asi utkví. (22.11.2021)