Bobby Deerfield

Dejová linka okolo nehody a vôbec atraktívne prostredie veľkých závodov, je len "zámienka" pre primárnu romantickú linku (ktorú som dovtedy vnímal, ako pridanú hodnotu športového filmu). Beriem ako plus (originalita) a z časti aj ako mínus (ťahalo ma to viac do pozadia, zvlášť keď samotné preteky Pollack technicky zvláda na výbornú). Ostáva vzťahová čast kedy si znudenéhý pretekár, ktorý môže mať všetko a extrovertná femme fatale, ktorá stráca to najcenejšie (život), k sebe hľadajú cestu. V tomto smere je servírovný štadart (premena arogantného suchara) v prostredí krásnych scenérii s veľmi pomalým tempom, ktorému moc nepomáha minimum hudby. Celkový dojem tak na 70% s tým, že prestrihanie by filmu zásadne porspelo. (26.02.2007)

Bobby Deerfield je melodrama o osudu dvou osamělých lidí, kteří ač jsou povahově velmi rozdílní, dokážou najít jeden ve druhém spřízněnou duši. Herecký výkon mladého Al Pacina je výborný, ovšem dvě hodiny jsou velké sousto a příliš pozvolný děj v mnoha pasážích nudí. I když námět nabízí velmi emotivní látku, film sám o sobě působí dost chladně a moc se mu nedaří diváka citově vtáhnout do děje. (20.03.2006)

Některé filmy vyvolávají s odstupem času jen nostalgickou vzpomínku nebo uzardění nad dávným nadšením, některé spolu s vámi zrají jako víno. Se mnou takhle uzrál Bobby Deerfield, který mě nadchl už před drahnou spoustou let. Teď se mi znovu před očima odvíjel film, jehož některé detaily se mi přímo zatesaly do hlavy jako třeba Bobbyho sen, kde sedí v závodním voze na startu a dožaduje se snovým hlasem: "key, key, key" nebo když Anny Duperey políbí vždy před závodem rukavice. Nebe nezná vyvolených jsem četla, tehdy to byl kult, ale film je tak hrdě svébytný, že jsem na knihu od Remarqua ani nepomyslela. V jemně plynoucím příběhu dvou lidí, kteří jsou z úplně jiného světa i těsta a přesto se zamilují, nenajdete jediné klišé, jedinou podbízivou frázi a to je při jeho tragičnosti na poklonu. Snad je to Kellerové aristokratickým chladem, snad Al Pacinovou schopností měnit cukr v uvěritelné lidské pocity ...... scéna, kdy jsou na výletě, zdrceni, protože už VÍ a fotografuje je kolemjdoucí pár, který NEVÍ ..... k té nemám slov, jen slzy. (11.05.2006)

Tak jsem si Bobbyho Deerfielda vyhledala po mnoha letech se zvědavostí, jak na mě bude teď působit. Je to dobrý film, ale mě nechává jaksi citově chladnou, což by u romance tohoto typu asi být nemělo. Může za to nejspíš postava Marthe Keller - i když chápu, že smrtelně nemocná mladá žena má nárok na určité nestandardní chování, mně byla prostě protivná. Tento film má pro mě dva silné momenty. Je to jednak rozdílný přístup ke smrti mezi automobilovým závodníkem, který dobrovolně denně riskuje život, a ženou, která dobře ví, že to má takříkajíc "za pár", a potom zjištění Bobbyho, že není až taková hvězda, jak si myslel, a že dokonce existují lidé, kteří o něm nikdy neslyšeli. Jinak souhlasím s Limou, že Bobby mohl být klidně lyžař. Myslela jsem, že bych film nabídla svému motoristickému synovi, ale asi by mě s tím vyhodil. (23.10.2006)

Jedna jediná chybička znamená koniec. V jedinom okamihu, v jedinom záblesku sa môžu preteky Formule 1 zmeniť v tanec so smrťou. Al Pacino ako odvážny pretekár vo filme Sydneyho Pollacka zabúda na svoju minulosť a svoje city. Avšak len do tej doby, než sa stretne s vášnivou ženou žijúci taktiež v tieni smrti, ktorá mu ešte len ukáže, ako plne a skutočne je možné život prežiť. Až do 90. rokov vyzeral tento motoršport úplne inak. Bezpečnosť F1 sa odvtedy podarilo razantne znížiť nárastom bezpečnostných opatrení na vozoch, okruhoch aj vo vybavení jazdcov. Dokážem si síce predstaviť, keby táto vec plynula rýchlejším tempom, ale toto je až veľmi uťahané a vlastne sa tam za celé dve hodiny nestane nič, čo by ma donútilo si tento zážitok zopakovať. Ono to asi nie je nejako zlé, ale rozvláčny spôsob rozprávania a celkom predvídateľný "dej" by možno fungoval tak 80 minút, rozhodne nie 120. Čakal som skôr dosť ukecanú vec, namiesto toho som vypočul priemerný počet dialógov, väčšinou ničím nezaujímavých a celkom dosť často sa tu nehovorí vôbec. (15.09.2019)