Elektrický jezdec

"Já jsem dával dýchání z úst do úst flašce Tequily. A stejně jsme ji ztratili." Žárovkami osvícený ex-šampión Sonny Steele mě na své cestě za vykonáním dobrého skutku bavil. Vycházející hvězda, kůň inhalující eukalyptus, měl taky něco do sebe. A nakonec ani reportérka Hallie, která jako jediná na světě viděla značkování chřestýšů, toho moc nepokazila. Jen to celé bylo takové černobílé. Bohatí byznysmeni byli zmetci, návrat k přírodě byl splněním amerického snu a krádež jedné koňské síly v hodnotě dvacet mega se snad ani nemusela řešit. Mě to tedy celkem zaujalo a lichokopytníkovi jsem k jeho návratu do přírody blahopřál, ale přesto jsem doufal, že mě záchrana zfetovaného zvířete chytne o trošku víc. (06.04.2018)

O Pollackově uhlazeném a rozmanitém režijním stylu se mi občas i zdá. Jeho režie byla výjimečná, ať se to někomu líbí nebo ne. Práce s herci mu jde na jedničku a v případě, že se pustí do svého oblíbeného žánru s mimořádnými osobnostmi jakými jsou Jane Fonda a Robert Redford, je negativní výsledek zcela vyloučen. Příběh o dvou duších hledajících na cestě za spravedlností svou osobní hrdost zrežíroval Sydney jak jinak než znamenitě. Atmosféra je fantastická, hudba grandiózní a práce s kamerou je rovněž precizní. Velmi příjemná záležitost. 80%PS: Škoda, že jsem línej jak dobytek, jinak bych se úvodní píseň už naučil na kytáru. (11.08.2011)

Tak tohle je pohádka, jak má být. Zkrachovalý a věčně zlitý jezdec rodea se propůjčí k tajtrlíkování v reklamě na vločky, ale protože mu pod zadek strčí hrdého mustanga ozdobeného jak cirkusová opice, zmobilizuje se v něm hrdost napřed za koně a pak i za sebe. K tomu ho nemalou měrou postrčí zuřivá reportérka, která se nejdřív honí za kovbojem, koněm a za senzací, aby si to nakonec všechno srovnala v hlavě. Má úcta, pane Pollacku. (01.02.2005)

„To je vedľajšie.“ – „Pre koho?“ ELEKTRICKÝ JAZDEC je po ZAKÁZANOM MAJETKU, JEREMIAHOVI JOHNSONOVI, TAKÝCH SME BOLI, TROCH DŇOCH KONDORA a pred SPOMIENKAMI NA AFRIKU a HAVANOU, ďalšou spoluprácou Sydneyho Pollacka a Roberta Redforda. Hoci by sa zdalo, že je „len“ nadpriemerným filmom, čoskoro zistíte, že v sebe má „niečo viac“. Ibaže sa ťažko hovorí o tom, čo. Starý kocúr George Clooney, spomínajúc na v roku 2008 zosnulého Pollacka, povedal peknú vec, ktorá odpovedá na túto otázku. „Sydneyho filmy boli lepšie... dočerta, aj jeho jedlo bolo lepšie“. ELEKTRICKÝ JAZDEC je príbeh starnúceho kovboja, robiaceho reklamu na ovsené vločky. Životom sa pretĺka predovšetkým s výdatnou pomocou rumu, no keď sa pri jednej z ďalších hrozných akcií stretne s plemenným žrebcom, ktorý v skutočnosti nie je až taký plemenný, vráti sa mu chuť do života. Unesie koňa a spolu s otravnou novinárkou (s výbornou Jane Fondovou sa Redford stretol už v pôvabnej romantickej komédii BOSÉ NOHY V PARKU) putujú krajinou, aby žrebca vrátili tam, kam patrí. Do divočiny. Redfordov Sonny sa následne musí vydať cestou, po ktorej kráčalo už toľko jeho ubolených (anti)hrdinov. Cestou tichou, lemovanou prácou, alkoholom, spomienkami a nerealizovanými snami. (18.10.2008)

Jestli existuje nějaký film, který vypovídá ne o tom, jak to ve Spojených státech chodí, ale o tom, jak si Američané myslí, že jejich země vypadá a na jakých hodnotách stojí, pak je to právě Elektrický jezdec. Ten film je americký nejen tím, že jeho hrdinou je kovboj, ale i tím, jak pateticky moralizuje a jak velkou váhu přikládá vlastní iniciativě a individualismu. A v podstatě i tím typicky americkým studiovým koncem. Robert Redford a Jane Fonda jsou velcí herci své doby a svému jménu nezůstávají nic dlužní. Sydney Pollack je zase zavedený režisér, který nedělá zbytečné boty, takže romantické drama o kovbojovi, který se vzbouřil konzumnímu výprodeji svého renomé v pokleslé šou a zachránil trpícího koně, představuje slušnou zábavu, která sice už dnes neoslní, ale je i po letech funkční. Celkový dojem: 65 %. (08.10.2010)