Jeremiah Johnson

Vskutku výjimečný dobrodružný film popisující život v divočině. Robert Redford potvrzuje svůj herecký um a ztvárňuje postavu Jeremiaha Johnsona opravdu přirozeným způsobem. Příběh sám o sobě má mnoho silných momentů a za podpory perfektní kamery (která se patřičně věnuje vybraným, krásným scenériím) a líbivé hudby dotváří úžasný filmový zážitek. Každý, kdo má rád dobrodružství a přemýšlel někdy o útěku z civilizace k životu v divočině, tak zde pozná všechna pro a proti. (28.12.2010)

Jedno z mnohých výborných stretnutí Pollacka s Redfordom. Svojský western (ak to teda vôbec je western...), ktorý prekvapí asi každého, kto nejaký western už videl. Dej je zasadený do atmosféricky tichých hôr (rôznych ročných období), kde len občasný rev medveďa alebo padajúca lavína prehluší chladné, všadeprítomné a azda i strašidelné ticho. Jednoduchému, no pritom pôsobivému, príbehu dominuje Redford a jedinečná výprava. (15.05.2007)

Jeremiah Johnson není jenom film o jednom z amerických mýtů, je to film o tom, jak moderní mýty a legendy vznikají, že mají obvykle reálný základ, který je možná zajímavější než to, co z něj na konci vyrobí popkultura. Sledujeme postavu osamělého muže, který se bez zkušeností, ale s velkým odhodláním, vydává v polovině 19. století na stále ještě divoký americký Západ a postupně se stává tvrdým zkušeným zálesákem, jedním z průkopníků bílé civilizace. Zároveň se stává pro své okolí hrdinou a hlavní postavou vyprávění od táborových ohňů. Dnes můžeme v Johnsonovi vidět prototyp opravdového muže, takoví už dnes nejsou, protože není dostatek divočiny, samoty a odhodlání snášet hlad, zimu a absenci moderní medicíny. Snímek zároveň zajímavým způsobem popisuje vztah bílého lovce a původních indiánských obyvatel. Po dlouhé desítky let americké westerny podávaly obraz krutých divochů, kteří brání pokroku moderní civilizace a nejpodlejším způsobem ohrožují křesťanské osadníky. Od 70. let pak postupně tenhle obraz vystřídal pocit multikulturního studu, který naopak líčí Indiány jako oběť bezohlednosti a hrabivosti rozpínavé bílé civilizace. V Polockově filmu jsou tyhle ideologické pohledy potlačené, režisér je zkrátka líčí jako logický konflikt dvou odlišných civilizací, kdy ani jedna z nich nepředstavuje nějaké zlo nebo dobro podle dnešního hodnotového žebříčku. Obě strany se zkrátka snažily hájit své zájmy a jednat podle svých tradic a zkušeností. Zvítězila logicky ta, která byla přizpůsobivější, dynamičtější a technologicky vyspělejší. Polock svůj film natočil jako pomalu plynoucí baladu, kde dává naplno vyniknout krásám amerických hor a vzdává hold chlapskému přátelství, kdy setkání dvou lovců v divočině se obejde bez přehnaných emocí a jen s nejstručnějšími proslovy, ze kterých je ale cítit velká vzájemná úcta. Redford svého trapera zahrál s obvyklou profesionalitou a režisér náležitě využil jeho sympatický vzhled. Nevím, jestli přesně odpovídá Polockův pohled realitě Skalistých hor oné doby, ale přinejmenším divoký Západ tak vypadat mohl. Celkový dojem: 90 %. (05.08.2011)

Ne, není to jako McCabe a paní Millerová. Ano, je to jako Malý velký muž. Není to o melancholii a hloubce okamžiku, je to spíš o kráse přírody a poctě pravým zálesákům. Pollack je režijně skvělý a umí krásně vyprávět obrazem a vše, co patrně chtěl sdělit, sdělil. Mně tam chyběla jen ta trocha melancholie. 7/10 (21.08.2014)

Se střídavou přítomností průvodců putuje Redfordova fotogenická tvář napříč osudem i Skalistými horami a vy si máte na konci kruhu uvědomit, že to všechno kolem tam není od toho, abyste proti tomu bojovali. Bylo, je a bude to tam i bez vás. Musíte se jen přizpůsobit a splynout.. Pollackova dobrodružná balada šla do nějakého konfliktu až v poslední třetině, ale překvapivě to k ničemu nevedlo. Možná kdyby se filmový Jeremiah držel pověsti a pravidelně večeřel játra Vran.. (31.08.2020)