Duše

Ako Frčíme, aj Duša mohla byť udalosť roka a ako Frčíme, aj toto ňou nakoniec nie je. Nie je to zlý film! To vôbec nie. Ale keď uvážime, že to mohol byť film roka, tak o to viac bolí výsledný priemer. Ja v podstate chápem, že je to Disney (resp. Pixar), ale akonáhle by to mohlo vykročiť odvážnou cestou... tak to sklopí uši ako vystrašené šteniatko a zalezie späť do búdy. Obrovská škoda, lebo po vizuálnej stránke je to super, občas dokonca funguje humor (spôsob, akým na konci prešli cez rozum Hogo-Fogu ohľadom ručného počítadla, chytanie odrazu vo výťahu), ale inak gigantické klišé. A nepochopil som, čím zaplatil za taxík. Viem, že useknutý záver bol zámerom, ale osobne by asi vyhovovalo niečo polopatistickejšie. (07.11.2021)

Nejlepší pixarovka od V hlavě, jehož je Duše nepřímým duchovním nástupcem. Další krásný a dojemný příběh s hezkým poselstvím. Menší děti ale (opět) zaujmou jen prvoplánové gagy, které by tu vlastně vůbec nemusely být. Stejně jako mnoho dalších si proto přeju, aby tohle studio už konečně část své tvorby definitivně zaměřilo primárně na dospělé. 85 % (15.08.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)

Asi nejslabší film od Pixaru. Téma smrti však bylo mnohem lépe zpracováno v Coco, téma vědomí ve V hlavě. Tohle bylo takové šedé, bez života, bez nápaditého pojetí. Existenční drama není úplně vhodný žánr pro Pixar, ta duše z názvu tomu spíš chybí. Možná kdyby to nemělo happyend, působilo by to ve výsledku přijatelněji. Na děti je to moc filozofické (pochmurné) a na dospělé je tam moc mluvící kočky. Zůstalo to tak nějak na půl cesty, kde to neuspokojí nikoho. (04.02.2021)

Soul je (právem) oceňovaný za to, že má velmi originální koncept... bohužel mě ale příliš nebavil, nějak se mi prostě netrefil do vkusu. Jako téměř každá pixarovka umí hezky zabrnkat na emocionální strunu a film je místy dojemný. Nápady a celkově vytvořený svět, ve kterém je "život po životě" jakýmsi moderním korporátem cíleným na pozitivitu a efektivitu (ale bez všech těch negativních věcí, které existují v reálném životě), je docela zajímavý, ale vůbec jsem se do něho ani do příběhu jazzmana nedokázal ponořit. Nepomohlo mi ani že ve filmu dabují mí oblíbenci Richard Ayoade a Graham Norton. Každopádně vizuálně je film pěkný a cením ochotu zkusit něco jiného. (6/10) (08.10.2022)