Duše

Picassovští Jerry a Terry mě ohromně zaujali, nečekaný pixar-majstrštyk, který bych i v jinak překrásné animaci nečekala. Tohle není pohádka pro děti a obávám se, že ani pro řadu pragmatických dospělých. Často tady spíláme, že je animák příliš infantilní, však většinou jsem z těch, kterým takové pojetí nevadí. Má to být pro děti, tedy v klidu. Soul ale není pro děti. Hodně zjednodušeně bych filosofickou atmosféru přirovnala k čemusi ne příliš vzdálenému Exupérymu, přičemž celé jiné…, zkrátka dítě z toho chytré nebude. Já byla spokojená, se zájmem jsem čekala, co z toho vypadne. Možná i proto, že mám ráda jazz, černošský jazz, že jsem přesvědčená, že k ryzímu jazzu černoši patří a navíc, taky mám sny, plním si je a sleduji, kolik lidí se ve svých životech hledá. Tohle mi sedlo. Přestože jsem otrávená povinným obsazováním herců tmavé pleti do rolí historických, kdy nevidím jediný důvod, proč by v Bídnících musel hrát Javerta herec tmavé pleti nebo proč by to na dvoře Kateřiny Veliké muselo vypadat jako na autobusové zastávce v Senegalu, tady jsem spokojená. Takto má vypadat film, kde se realizují Afroameričané. Pasáže s kocourem mě moc nebavily, zbytečně film prodloužily, záměr je jasný, ale za tohle srazím, ovšem jinak moc pěkná záležitost. Ráda se na Duši mrknu opakovaně. Nevím, co je na tom pravdy, ale prosáklo ke mně, cosi kolem dabingu, jakože někde se snad trvá na černoších.. Nemáme. Tedy něco málo máme, ale nejsem si jistá, jestli by to Rey dal, aniž by to znělo, jako večerní zprávy pro lopaty a Dominik má svých aktivit taky dost, takže nevím. Navíc mi tento ultimativní požadavek přijde spíš jako totálně ustřelený… Už se těším, jak to vyřeší Japonsko. (29.01.2021)

Kdy jsem znal holku, co měla na sobě vykérovaný takovym tim debilnim kudrlinkovym písmem nápis "Nečekej, žij!" a já jsem přesvědčený, že tohle bude její velmi oblíbený film. Soul je perfektně animovanou kombinací placeného terapeutického sezení s ezoterickým life-koučingem, po jejímž dokoukání se vám ve skříňce za umyvadlem samovolně objeví balení xanaxu. Tři hvězdy tomu dávám za tu spoustu animovaných detailů v newyorských ulicích a také za to, že očekávám od Doctera další animáky s podobným vyzněním, takže potřebuji mít do budoucna kam klesat s hodnocením. PS: všimněte si, že Pixar již deset let opakuje úplně stejné vtipy (01.09.2021)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $32,500,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Pixar už v podstate ani nemá nejakú to silnejšiu konkurenciu (DreamWorks strašne poľavili) a tak sa ani už nemusí ani nejak prevratne snažiť ako tomu bolo pri animáku Vpred (Onward). V tomto prípade ale prekvapivo načreli zas do riadne pohnutej témy, posmrtný život. Nejako sa im táto téma zapáčila, veď sme tu mali už od nich vydarenú ducharinu Coco. Tak prečo sa v tejto téme trocha viac nepopaprať. Nakoniec to v celku slušne podali, v tomto sa vedia fakt neškutočne vyhrať. Hlavne režisér Pete Docter sa dosť opiera vo svojej tvorbe o dosť mentálne veci ako dobrý snový spánok (Príšerky s.r.o.), myseľ (V hlave), mentalita (Hore),... a teraz tomu chýbala len Duša. Doslova je psychológom cez animáky, fakt prazvláštny jav pri danej tvorbe, keď si to zhrnieme. /80%/ (07.01.2021)

Film, co pohladil na duši. Zvlášť teď, když se nikam nemůže. V kině by to byl ještě jinej level, ale co se dá dělat. Stojí to za to i tak. Tradičně krásná animace, zde ještě v tom světě duší občas připomíná úplně první černobílé animace, fakt nádhera. Ještě to ladění do modra je tak uklidňující, k té spirituální notě se to opravdu hodí. K tomu, aby se člověk naladil na nějakou tu spirituální notu, dost napomáhá i hudba, ta zvláštní kombinace jazzu, relaxační hudby a syntezátorů (občas mi to připomínalo třeba tuhle skladbu) se opravdu povedla, jeden z nejzajímavějších soundtracků posledních let. Jinak pro děti to fakt není, chvílema mi to připomínalo až existenciální drama a bylo to dost depresivní. Jediný slabší okamžik přišel, když se Joe a 22 dostali na Zemi a 22 se musel/a sžít s Joeovým tělem, tam jsem se chvíli bála, že to sklouzne k trapným vtipům a kouzlo se vytratí, naštěstí to byla jen chvilka. 9/10 (28.01.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)