Vzpomínky na Afriku

Skvělý herecký výkon Meryl Streep se tak trochu ztrácí v rozvláčné režii a stylu vyprávění a příběhu, který mě tak trochu minul. Rozhodně by neškodilo film silně prostříhat, aby tak dostal větší spád, protože takhle jsem ke konci (rozuměj asi tak poslední hodinu) několikrát měla nutkání popojet vpřed... Nemůžu popírat objektivní kvality, kromě hereckých výkonů jde samozřejmě také o kameru, líbivou hudbu Johna Barryho (aneb ať žije reklama na kafe) a v neposlední řadě nádherné africké scenérie. Jenže tyhle věci můžeme najít i v lecjakém přídopisném dokumentu, radši bych si pustila National Geographic než se znova podívat na tenhle film. (01.02.2010)

„Podstupovať riziko je v poriadku... pokým človek nesie riziko sám.“ Jeden z najultimatívnejších romantických filmov všetkých čias (ďalej napr. ANGLICKÝ PACIENT, TITANIC či ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY). Pravdupovediac, africká výprava býva vo filmoch a seriáloch tak často, až pôsobí fádne. Nie však pod taktovkou Sydneyho Poitiera, ktorý jej s kameramanom, strihačom a skladateľom, vtisol atmosféru, ktorú v realitu možno ani nikdy nemala. K tomu sústredené herecké výkony Meryl Streepovej, Roberta Redforda, stáda neposedných opíc a Klausa Maria Brandauera. Hypnotický rozprávač, silné scény, kvalitné dialógy o niečom a dojemný záver o „hrobe, ktorý chodia strážiť levy“. (15.05.2007)

Boží!! Na tenhle film můžu koukat od rána do večera.Je to sice (vpodstatě) sladkobolná melodramatická romance, což je zrovna žánr, který moc nemusím, ovšem je to absolutní a dosud nepřekonaná špička této kategorie. Sydney Pollack u mě tímhle filmem náramně stoupl na ceně a zapsal se zřejmě mezi ty nesmrtelné režiséry, o nichž se bude mluvit ještě za několik desítek let. Absolutně famózní je i soundtrack s hudbou Johna Barryho, jehož ústřední melodii může každý slýchat často v televizní reklamě na Mattoni (ne v té, že Mattoni už není, ale v té druhé). Celkový dojem z filmu se ani nedá popsat slovy, to se prostě musí vidět a naplno prožít a procítit. (13.11.2002)

Strašně moc rozvleklý a přitom hrozně krátký film. Že si to odoruje? Kdeže. Pollack věnuje až příliš času záběrum na přírodu a milostnému plkání Streepové s Redfordem. Naproti tomu je tam ze začátku celkem zajímavě nakousnutá situace v soudobé Africe a hlavně problémy hlavní hrdinky. Bohužel ta se jak mávnutím kouzelného proutku rázem promění z trochu nafrněné Evropanky v zkušenou ochráňkyni farmy. Škoda nevyužitého potenciálu. A ano Pollack tímto filmem stanovil určité mantinely pro romantické velkofilmy. Jenže byl už několikrát překonán. Nostalgie u mě nefunguje, protože film jsem videl teprve čtvrt století od jeho vzniku. Proto hodnotím takto. Králem obdobných filmů zůstává i nadále v mém soukromém žebříčku Costnerův Tanec s vlky. Abych jen nekritizoval - ty kýčovité záběry africké přírody jsou nádherné. A samozřejmě i soundtrack je skvělý. 70ˇ%. (08.09.2007)

Tak konečně jsem se na tenhle film podíval v klidu, bez plačící mamky a v originále, abych zjistil.... kam že to vlastně John Barry chodil pro své hudební motivy k "Tanci s Vlky". Zašel dokonce tak daleko, že je později použil i v naprosto stejných pasážích - pohled na krajinu, apod.......No ale nechme hudebního puntíčkaření. Film mi svou rozvláčností trochu připomíná "Anglického Pacienta", kterého opravdu moc nemusím, ale tady je to ještě snesitelné. Jako epická romance opravdu není špatný, ale přeci jen asi nejsem ta správná cílová skupina. Zvláště, když si uvědomím, že díky tomuhle snímku se Spielbergova "Purpurová barva" stala jedním z nejsmutnějších Oscarových kandidátů. (09.10.2005)