Vzpomínky na Afriku

Film, který se nehodí sledovat uprostřed týdne, kdy jsme zatíženi myšlenkami na složenky nebo šéfovo permanetní PMS. Klidné sobotní lednové odpoledne vám však dodá náladu, ve které nebudete trpět touhou přeskakovat rozvláčné a poetické záběry, aby jste stihli před upadnutím v koma ještě vyčistit zuby, nebo alespoň zrychtovat starou/ýho. Byla to krásná doba, ona léta budování infrastruktury na černém kontinentu. Kde jen ty staré časy jsou, ostatně - kde je i ta infrastruktura, že. Tehdy se ještě bílá dáma mohla v poklidu pohybovat po britských korunních koloniích, aniž by ji někdo obviňoval ze snahy o vývoz a adopci roztomilých sirotků. I ti domorodci byli nějací uznalejší. Nikoho neprudili s nesmysly typu lidská práva, minimální mzda nebo multikulturní společnost. A když náhodou všechno krachlo, dalo se vždy ještě se zármutkem na tlamě vrátit mezi ten plebs do Evropy. (09.06.2012)

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. (28.07.2011)

Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film. (12.09.2013)

Dle popisu filmu a hlavních představitelů Meryl Streep a Roberta Redforda, jsem očekávala úchvatnou a citlivě natočenou romanci, podobnou Madisonským mostům. Té jsem se sice dočkala, avšak v podobě a zpracování, jež na mne nijak zvláště nezapůsobilo. Přišlo mi, že většina prostoru filmu je věnována především ději okolo kávových plantáží, problémů s nimi a celkovým sociálním problémů té doby a místům, v nichž se příběh odehrává. Způsob, jakým je romance Meryl a Roberta vylíčena, ve mě nezanechala téměř žádné nezapomenutelné, jedinečné či okouzlující dojmy. Nejspíš záleží na diváckém vkusu. Někoho zase naopak vůbec nemusí uchvátit Madisonské mosty. Vzpomínky na Afriku rozhodně patří ke kvalitním snímkům, avšak v mysli mi Vzpomínky na ni zůstaly jen velmi bledé... (09.08.2010)

Keď sa v jednom filme zídu tri herecké hviezdy, réžie  sa podľa knihy K. Brixovej ujme Sydney Pollack, hudbu obstará John Barry a to nádherné prostredie úžasne nasníma kameraman, ktorého meno nepoznám, lebo mená kameramanov si nezvyknem pamätať, tak to všetko spolu by malo dať úžasný film. A podľa akademikov i mnohých recenzií aj dalo. Keď o filme uvažujem s chladnou hlavou, dávam im za pravdu. Problém je iba v tom, že nemám iba chladnú hlavu a celý dlhý film som pozeral bez potrebnej citovej spriaznenosti. Tá je u romantického filmu nevyhnutná. Preto "iba" štyri hviezdičky. (20.07.2021)