Karel, já a ty

Tak tohle je vážně zjevení! Nic bližšího jsem si o filmu předem nezjišťovala, spíš mě vedl jistý instinkt k tomu, že by to "mohlo stát za to", ten mě obvykle nezklame. A nechápu... Jak může vzniknout téměř dvouhodinový film bez nějaké nosné dějové linky a zvratů, založený prakticky jen na dialozích postav (kterých je tam celkem asi 6), aniž by nudil a hlavně aby působil tak naprosto přirozeně! Možná je to i tím, že jsem těsně předtím viděla Šeptej a tak ten kontrast s tou jeho plochostí a pseudointelektuálními kecy o ničem byl o to větší.  Navíc zjišťuju, že se mi po včerejšku toto dílo docela zažralo pod kůži a tak původní **** zvedám na konečných *****. A Petr Marek v roli Dalibora Vrány byla už jen příjemná třešnička na dortu :) (28.03.2023)

Mluví se v případě „Karla“ o tom, že je to konverzačka. Ale tak to úplně není. V tom filmu je jedna celá rovina, která je ryze montážnická. Všechny ty prostřihy s "billboardy", které velmi trefně komentují dnešní dobu a konfrontují ji s hodnotovým rejstříkem postav. Nevím o žádném současném českém filmu, který by střihovou skladbu používal tak důsledně. Myslím, že diváci si už trochu odvykli vnímat film tímto způsobem - ta pravá „informace“ v jejich mozku vznikne teprve spojením dvou k sobě střižených záběrů, teprve z této konjunkce vznikne něco třetího. Nic ve slovech, a snad ani v obrazech, ale až v mysli. To „Karel“ dělá velmi důsledně. A přirozeně: humor, Karásek-Dušan jako moudrý vůdce sekty, a mnoho dalšího, krásného...:-) Film má rytmus, plyne, vine se, je to spíš hudební skladba. (15.12.2020)

Bohdan Karásek natočil ve svých 40 letech svůj první celovečerní snímek, který by ale podle mého názoru v kinech ani náhodou neobstál. Málokterého platícího diváka by asi uspokojilo sledování dvouhodinového (!!!) klábosení partičky více či méně dobrých kamarádů. Klábosení, které je místy zábavné, ale většinu času se točí v kruhu, a jehož hlavní postavy se nijak nevyvíjejí. Technické zpracování navíc asociuje spíše studentský projekt - například scény v plaveckém bazénu byly (alespoň na projekci v Lázních III během KVIFF 2019) tak mizerně nazvučené, že hučení vody přehlušilo všechny probíhající dialogy. Chápu, že režisér ve svých projektech sází na přirozenost, ale místo sebe měl přece jenom obsadit někoho, kdo alespoň trochu hrát umí. Třetí hvězdičku tak přidávám hlavně díky Jenovéfě, která utáhne ledacos. (07.07.2019)

Volejte třikrát hurá, ne raději přidejte, třikrát je málo, volejte stokrát hurá, český film se probouzí z kómatu. Znovu povstává a s netušenou vervou a neutuchající vášní se jde postavit po bok svých mezinárodních kolegů, aby jim ukázal, že nemá problém je položit na lopatky. Bohdan Karásek válcuje zkušenější kolegy a nastavuje si laťku neskonale vysoko. S příštím filmem bude mít zřejmě trošku problém, neboť očekávání budou obrovská. Ale od nového Menzela, Formana a Chytilové zkrátka kvalitu A ++ požadovat musíte. Karásek předkládá malý nenápadný skvost, který je založen na chytrých dialozích, propracované režii a skvostně civilních hereckých výkonech. Jenovéfa Boková patří k té nepočetné hrstce současných mladých dam, které byly obdařeny talentem, chutí hrát i pohledností. K tomuto nyní nezvyklému přírodnímu úkazu se přidává muž mnoha talentů, Bohdan Karásek, aby dokázal, že Jiří Menzel má následovníka, jenž se neztratí nikde v okolí filmové kamery. Aby toho nebylo málo, naskakuje Karásek i na uvolněné místo po Zdeňku Liškovi. Závist mi tepe ve spáncích a vybubnovává stále hlasitěji otázku, proč je svět tak nespravedlivý a jedněm nadělí talentu pro celý regiment, aby na nás ostatní již nezbylo. Bohdane Karásku, já mít širák, tak ho spolu se Cyranem odhodím v dál, jak jej před Vámi smekám. (28.07.2020)

Film, jehož trailer mě loni hodně zaujal a dlouho jsem měl chuť to vidět, až jsem se k tomu konečně dostal na HBO GO. Teď, když jsem to konečně viděl, za sebe musím říct, že si na to asi nedovedu udělat názor (podobně jako na samotného Karáska, jehož zjev mi zde střídavě byl a nebyl sympatický, aneb ano, trpím povrchním zvykem "třídit" lidi dle sympatií). Každopádně ale v tom filmu podle mě - především z Karáskových úst - zazní spousta zajímavých myšlenek, které nejsou k zahození (kouzelný je podle mě například dialog o tom, co to znamená mít s někým "pořádný vztah") a které se mi na tom filmu líbily asi nejvíc - na druhou stranu mi "jen" pár dobrých dialogů k dokonalému štěstí asi nestačí. Co mi zde vadilo hodně, byl zvuk, který je v některých scénách tak potichu, že jsem skoro neslyšel herce mluvit, a jindy tam náhle začne hrát strašně nahlas hudba - na to jsem fakt alergický. Některým replikám herců jsem navíc vůbec nerozuměl, protože prostě mluví hrozně rychle a s nějakou srozumitelnou artikulací se příliš neobtěžují. Ano, působí to maximálně autenticky, ale osobně dám vždy přednost tomu rozumět každému slovu, které ve filmu zazní. Každopádně na to, že to má skoro dvě hodiny, mi ta délka kupodivu nijak nevadila, a bavilo mě to, byť jsem osobně ze všech těch filmů, kde se dokola řeší jen vztahy, už dost unavený / otrávený. Asi to je i díky tomu, že Jenovéfu Bokovou mám celkem rád (zbytek castu už mi tolik nesedl). Nemůžu se ale ubránit určitému dojmu, že co mi na tom filmu asi vadilo nejvíc, je to, jak ukazuje, v jak ohraných kulisách tu všichni žijeme (a teď nemyslím jen ty notoricky známé pražské lokace a důvěrně povědomé bytové interiéry, v kterých se natáčelo) a jaké vztahové sračky pořád řešíme, a že z toho možná není žádná "rozumná / ideání" cesta ven (velmi trpká scéna, v níž Karel s Dušanem dochází k přesvědčení, že jedinou cestou k stabilnímu vztahu je paradoxně jistá lhostejnost ke svému partnerovi). V jistém smyslu je to vážně hodně dobrý film, který se brutálně vymyká českým poměrům a je mi v mnoha ohledech sympatický, například tím skromným rozpočtem, ale zpráva o našem světě, s kterou ten film přichází, mi je osobně dost proti srsti, a ty negativní pocity si spojuji s celým filmem, takže za mě asi nakonec musím napsat, že se mi to - spíše nelíbilo. (11.10.2020)