Karel, já a ty

[KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná. (07.07.2019)

Kecy, kecy a zase samé kecy. Konverzačná dráma, ktorá má v mojich očiach ale takmer nulovú výpoveďnú hodnotu. Ako absolvenťák na FAMU ok, ale utratiť za toto svoje peniaze v kine už trochu zamrzí. Navyše ani spracovanie obrazu sa mi nepáčilo, keď už takto máme hladieť na takmer 2 hodiny plkov, tak by mi vyhovovala kamera ála Bergmanových filmov. (17.04.2020)

Tomu říkám chytrej, sebevědomej, realistickej českej film. Bohdan Karásek to nejenom výborně napsal a zrežíroval, ale moc se mi líbil i v roli Dušana. Je to fakt radost vidět po dlouhé době českej film, kde se všichni nechovají jak postavy z reklamy. Jak se to tak stane, že si v tom všeobecným marasmu někdo uchová úplně obyčejnou lidskou tvář? (09.05.2021)

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Bohdana Karáska se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)

Film, jehož trailer mě loni hodně zaujal a dlouho jsem měl chuť to vidět, až jsem se k tomu konečně dostal na HBO GO. Teď, když jsem to konečně viděl, za sebe musím říct, že si na to asi nedovedu udělat názor (podobně jako na samotného Karáska, jehož zjev mi zde střídavě byl a nebyl sympatický, aneb ano, trpím povrchním zvykem "třídit" lidi dle sympatií). Každopádně ale v tom filmu podle mě - především z Karáskových úst - zazní spousta zajímavých myšlenek, které nejsou k zahození (kouzelný je podle mě například dialog o tom, co to znamená mít s někým "pořádný vztah") a které se mi na tom filmu líbily asi nejvíc - na druhou stranu mi "jen" pár dobrých dialogů k dokonalému štěstí asi nestačí. Co mi zde vadilo hodně, byl zvuk, který je v některých scénách tak potichu, že jsem skoro neslyšel herce mluvit, a jindy tam náhle začne hrát strašně nahlas hudba - na to jsem fakt alergický. Některým replikám herců jsem navíc vůbec nerozuměl, protože prostě mluví hrozně rychle a s nějakou srozumitelnou artikulací se příliš neobtěžují. Ano, působí to maximálně autenticky, ale osobně dám vždy přednost tomu rozumět každému slovu, které ve filmu zazní. Každopádně na to, že to má skoro dvě hodiny, mi ta délka kupodivu nijak nevadila, a bavilo mě to, byť jsem osobně ze všech těch filmů, kde se dokola řeší jen vztahy, už dost unavený / otrávený. Asi to je i díky tomu, že Jenovéfu Bokovou mám celkem rád (zbytek castu už mi tolik nesedl). Nemůžu se ale ubránit určitému dojmu, že co mi na tom filmu asi vadilo nejvíc, je to, jak ukazuje, v jak ohraných kulisách tu všichni žijeme (a teď nemyslím jen ty notoricky známé pražské lokace a důvěrně povědomé bytové interiéry, v kterých se natáčelo) a jaké vztahové sračky pořád řešíme, a že z toho možná není žádná "rozumná / ideání" cesta ven (velmi trpká scéna, v níž Karel s Dušanem dochází k přesvědčení, že jedinou cestou k stabilnímu vztahu je paradoxně jistá lhostejnost ke svému partnerovi). V jistém smyslu je to vážně hodně dobrý film, který se brutálně vymyká českým poměrům a je mi v mnoha ohledech sympatický, například tím skromným rozpočtem, ale zpráva o našem světě, s kterou ten film přichází, mi je osobně dost proti srsti, a ty negativní pocity si spojuji s celým filmem, takže za mě asi nakonec musím napsat, že se mi to - spíše nelíbilo. (11.10.2020)