Karel, já a ty

Odlehčené a skvěle napsané drama, komedie, se kterým se mohou nejedni z nás ztotožnit. Příběh o lásce a vztazích, které se v dialozích opírá o velice zajímavé a někdy až filosofické témata, či otázky. Je to vážně skvěle napsané. Herci a herečky jsou velice slušní, dobře reprezentují dnešní dobu a také díky jejich "mám v pičismu" se na film kouká opravdu příjemně. Sám osobně se s mnoha myšlenkami z filmu ztotožňuji a díky tomu se ke mně dostal blízko. Kdo má rád bohaté dialogy a rád se u toho zamyslí, tak je toto opravdu pro něj. 80% (05.04.2020)

Postava Dušana mě místy až děsila. Vnímal jsem jí jako odstrašující případ jednoho z multivesmírů, kde se má single existence single protáhne déle, než se slučuje s mou aktuální představou o spokojené budoucnosti. Naštěstí se mi o něm nezdálo a zdát doufám ani nebude, natož abych se k tomuhle opravdu dopracoval. Po téhle "pozitivní" facce jsem přešel na seriál Years and Years a má denní náplň negativních prognóz dosáhla přijatelného maxima. (14.04.2020)

Ukecaná vztahovka. Kdyby mi někdo řekl, že to zvládnou natočit Češi, zaklepal bych mu na čelo. A ejhle, oni to zvládli. Jenovéfa je prostě parádní, naštěsít ten film není jen o ní. Hodně se mi líbil hudební doprovod. Neotřelý, zvláštní, pro mě chytlavý. Poctivý, procítěný film, který ví co chce (říci) a zda se divák chytne nebo ne, je mu jaksi jedno. Tenhle film si nehledá diváky, oni si hledají ten film. A já jsem rád, že jsem ho našel. (23.04.2020)

Karáskův scénář je nepřehlédnutelný, byť příznivcům tradiční, narativně motivované kinematografie se bude patrně zdát, že děj nemá jasné směřování. Dialogy spíše ohmatávají téma (milostného) života třicátníků z různých stran, než aby cílily v nějaké kauzální vyústění a katarzi. Co ale patrně ocení téměř každý, je, že znějí přirozeně a civilně, jako by byly odpozorované ze života. A právě v tom tkví síla snímku. Mám jen tři drobnější výhrady: 1) Eliášova kamera je velice nápaditá a záběry jsou skvěle rytmizované, což přispívá k odlehčení jinak poměrně statického filmu, který se skládá jen z rozhovorů. Nicméně samotný obraz má takový televizní look, což může být dáno nízkým rozpočtem (nevím, na to nejsem odborník). 2) Snímek by mohl být o něco kratší a sevřenější. Ke konci už jsem cítil, že mi únava znemožňuje věnovat rozhovorům dostatečnou pozornost. 3) Herecké výkony - s výjimkou Jenovéfy Bokové - působily jako na úrovni ochotnického divadla, což u filmu, který má stát na přirozenosti a civilnosti, zkrátka bije do očí. Podtrženo, shrnuto: Karel, já a ty působí jako nezvyklý zjev v současném českém filmu a Karáskovi držím všechny palce, aby mohl dál točit. Je to asi jako Linklaterovo Before Sunset - v něčem horší (zejm. herecký projev) a v něčem překvapivě i o kousek lepší (nenucenost dialogů). (12.08.2020)

Příběhově triviální snímek záměrně nevyužívá nabízející se potenciál milostného trojúhelníku a od začátku do konce setrvává výhradně v žánrově nespecifickém tvaru, definovatelném jako esejistické konverzační drama na téma hovorů o lásce, životě a vztazích, přičemž hloubavé debaty postav probíhají povětšinou v duchu kamarádského plkání u piva s nádechem lehkého filozofování. Na první pohled snímku trochu podráží nohy zjevná lacinost (minimální rozpočet, absence svícení, vizuálně neatraktivní obraz), což naštěstí vynahrazuje režijní a scenáristická vyzrálost nadějného tvůrce, jehož silnou stránkou je důraz na přirozenost a autenticitu hereckých projevů i ze života odpozorovaných dialogů, díky nimž vznikl sympaticky působící malý autorský generační film. (30.06.2019)