Koně se také střílejí

Taneční maraton, to je vlastně taková malá zahuštěná obdoba celoživotního maratonu každého z nás. V tomto případě maratonu uprostřed konzumní, bezohledné společnosti v období hospodářské krize v USA. Sydney Pollack se snažil tímto snímkem poukázat na nepřijatelné sociální problémy americké společnosti a její možné následky. Stárnoucí vysloužilý námořník oceněný za hrdinství (nebyl to ale jen takový obratný show manévr ze strany pořadatelů?), kterému stát není schopen vyplácet penzi takovou, aby vyžil, musí riskovat svůj život až do nejkrajnější hranice. Těhotná manželka s manželem riskují potrat, i všichni ti ostatní riskují smrt vysílením. Ti všichni však neví, že pravidla maratonu ve skutečnosti nejsou férová. Ostatně, nejenom v tanečním maratonu nejsou pravidla vždy férová, že? Co si budeme namlouvat. V každé krizi, finanční či morální, ať je to celospolečenská či jen ta malá rodinná, vzniká napětí, které vytváří tlaky na psychiku zainteresovaných jednotlivců. Je pak už jen na každém z nás, zda se s nelehkým životem porve a síly mu vystačí či podlehne. Krize prostě a jednoduše semílá, drtí, prověřuje morální a psychické kvality i charakter každého jednotlivce. Jedni trpí, druzí se na jejich trápení přiživují a lezou po jejich zádech nahoru. Je to horší než v přírodě mezi dravými zvířaty. Zvířata požírají okolí jen když mají hlad. To bohužel ale neplatí u tvora prý "nejdokonalejšího" - tedy člověka. ....... Zamysleme se !! V posledních letech (2007- a výše) u nás v ČR narůstá velkou měrou počet sebevražd, dokonce i velmi mladých lidí. To přece cosi naznačuje o morální a sociální kvalitě naší společnosti. (09.06.2010)

Sediet dva mesiace nonstop v hladisku a sledovat tanecny maraton by bola istotne pekelna nuda. A v tom pripade by urcite isla bokom aj skutocnost, ze sa na parkete prehana sarmantna jane fondova. Neviem preco, ale po skonceni filmu mam pocit ako by som tam tie dlhe tyzdne naozaj vysedel. Pollack nenakrutil vyslovene zly film, ale chyba mu viac zivota. Ako plynuli dni a tyzdne zacal som pocitovat stale vacsiu a vacsiu nudu, ktoru nechcelo akosi nic narusit. A v tomto vidim najvacsi deficit. Ale inak peknych 70%. (29.12.2007)

Vlastně jsem se tomuhle filmu dlouho vyhýbal. Potom jak jsem si ,,užil" kdysi knihu se mi nechtělo tenhle zážitek nijak rozmělňovat. Jenže jak stárnu,přicházím třeba takovému Pollackovi na chuť (a hlavně mě nalákal nedávno vysílaným bijákem Hájili jsme hrad,-kde je taky předloha vynikající a film obstál na výbornou).Ale když už mi to ČT2 donesla až před rypák,neodolal jsem a nelituju! Tak jako u Hájili jsme hrad ,Pollack respektuje předlohu,nic nevymejšlí a tu děsivou sílu příběhu dokáže perfektně zprostředkovat i pro nečtenáře.Salut. (09.06.2010)

Absurdnímu sujetu, podle něhož se v odlidštěném amfiteátru odehrává hon na lidskost, by spíše než naturalistické snímání, nadto směšně distancující historickou stylizací do konkrétní epochy (jako by nebylo možné, že by se něco podobného dnes a denně odehrávalo a my v tom falešném tanci hýbali svými vysílenými těly), odpovídala bezčasá, divadelní – mezi skutečnost a sen rozprostřená – scéna, která by svým chladem méně dojímala, a více pohlcovala – vše, co se nám zdá tak hmotné a neodmyslitelné – zvláště nás, kteří také tančíme. (02.11.2019)

..., když jsou ranění. Namísto obroku, dostanou po broku. Pořádají hony, podseknou nohy, zastavují krok. V mdlobách, v bolesti. Mistři ceremoniáři, hybatelé s rohy. Paliči komunitní humanity fair play, a přitom dále, vedle v sále, podrážky v ráži, až se točí hlavy, očistec odrážejí. Na parketu tepou figury. Válčí se o vavříny, nejen při valčíku, kdo udrží uzdu dialogu lakýrek a střevíců. (16.11.2020)