Takoví jsme byli

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

Protiklady se přitahují, ale jen do určité míry. Co se může zdát na první pohled atraktivní, při dlouhodobějším pohledu z blízka už nemusí být lesklé a přitažlivé. Idealismus proti realismu, to je oč tu běží. Na tomto snímku mě oslovilo především dobové vykreslení amerických nálad, které sice zcela nekoresponduje s mou vlastní představou, ovšem i přes to je toto podání velmi zajímavé. Škoda, že se Pollack trošku více neopřel do vykreslení éry mccarthismu - honu na čarodejnice - v druhé polovině 40s a následně v 50s letech. To by atmosféru ještě více vyšperkovalo. Nicméně i tak je zajímavé sledovat osud dvou dosti rozdílných lidí, které to k sobě táhne, ačkoliv mají naprosto rozdílný pohled na svět. Redford je zde jak ze škatulky, neuvěřitelně elegantní a inteligentní muž, oproti němu Streisand je zde neskutečně energická, sečtělá a snaživá. Pravdou je, že bez těchto dvou hereckých hvězd své doby, by film asi malinko pokulhával, protože v některých momentech vskutku ztrácí tempo a dech. Zachraňuje to pak především Streisand svým neskutečně bezprostředním herectvím, které je plné emocí. Celkově příjemná podívaná, ze které mi zůstane v hlavě minimálně titulní píseň "The Way We Were" a plamenný projev horlivé komunistické aktivistky v podání B. Streisand. 7/10! (14.10.2011)

Premiéru filmu jsem viděla, když mi bylo čtrnáct v kině Sokolovo. Dnes tam drandí metro a mých náct taky odplulo. Co ovšem nezmizelo moje nadšení pro tento film. Pravda, napoprvé mě spíše uhranul Redford v námořnické uniformě a ta zvláštní žena se zakrouceným nosem, ale podvědomě jsem cítila, že je to dobrý film. Postupem času jsem objevila, jeho pravé kvality, které nezešedly ani po tak dlouhých letech, díky velmi dobrému námětu a profesionálnímu přístupu nejenom obou hlavních aktérů. (19.01.2013)

Viděla jsem podruhé a ubírám hvězdu. Mezi dobou, kdy jsem vychvalovaný film viděla poprvé a kdy teď podruhé, uplynula pěkná řádka let a Streisandová neskutečně užvaněná ve všech filmech mi začala lézt na nervy, i jako zpěvačka. Zato jsem ale začala mít ráda Redforda, i proto, že udělal něco smysluplného a vypiplal filmový festival Sundance. V době, kdy byl všude vyzdvihován jako největší krasavec, se mi vůbec nelíbil. Na druhou stranu mi ale nikdy nevadil jako herec, v Butch Cassidy....a v Podrazu byl perfektní. Teď ho beru pro jeho uměřené herectví a myslím, že v tomhle filmu byl právě takový, jak se mi teď na stará kolena líbí. Velmi civilní, uměřený a trochu smutný. Pokud jde o film samotný, nebyl, aspoň pro mě, dost dobrý na to, aby "přebil" tu moji averzi ke Streisandové, abych se do něj ponořila a řekla si: tak to je teda velký příběh! To musím vidět znovu! Neřekla jsem si to před x lety v kině a teď už vůbec ne. (21.10.2010)

Barbra a Robert nepôsobia na prvý pohľad ako očakávaný pár a práve na tejto rozdielnosti je celý film postavený. K tomu sa pridávajú dišputy o politike a kinematografii, respektíve politike v kinematografii a divák si nakoniec uvedomí, že sú obaja ako pár perfektní a v určitom zmysle sú ich postavy ako pre seba stvorené. A to aj s tým očakávaním, že to môže celé každú chvíľu prasknúť. Vážne cítiť, že to písal Trumbo, ale Pollackove stvárnenie je tak trochu tuctové, presne ako by sme očakávali a mohlo sa ísť takpovediac viac na dreň v zobrazení ich vzťahu a dialógoch. (01.01.2019)