Takoví jsme byli

"You never give up, do you?"..."Only when I'm absolutely forced to." Redford je veľký fešák a Streisand skutočne veríte to, čo hraje. Dokopy skvelé filmové duo. SPOILER: Prišlo mi trochu zvláštne, že v jednej scéne majú spolu dieťa a v nalsedujúcej už nie sú spolu vôbec v kontakte a zistíme, že Redford vlastne o dieťati absolútne nič nevie a ani nejaví záujem. (26.08.2024)

You never give up, do you? / Only when I'm absolutely forced to. But I'm a very good loser...  Takoví jsme byli, vzácný případ nečekaných účinků filmařské alchymie. Dva nic moc herci (především Streisandová svou Katie často překračuje hranici zapáleného aktivismu a odpudivé hysterie), podmanivě zvláštní zpěvačka, fešák a autor hudby k Woodyho Banánům vykouzlí romanticky inteligentní a zároveň devastační romanci, která funguje nikoliv v univerzu romantického solipsismu à deux, nýbrž v souřadnicích dějinných událostí - zkrátka neuráží hloupostí. Příběh vztahu levicové intelektuálky a hříšně nadaného fešáka cílí opakovaně přesně do černého a spíš než trochu upachtěnou Katie tak reprezentuje Hubbella, geniálního fešáka, kterému jde všechno až moc snadno. Kdybyste snad chtěli tváří v tvář Pollackově filmu zůstat cool a neplakat jako židovská adolescentka, ztýraná osudovou láskou k okouzlujícímu gójovi (která neváhá sáhnout k čemusi na způsob znásilnění), opečovávaný cynismus pohoří na ústředním Hamlischově oplodňováku, jehož hyper-potenci neruší ani bezskrupulózní zneužití ve sprchové scéně s Frankem Drebinem. (26.01.2023)

Viděla jsem podruhé a ubírám hvězdu. Mezi dobou, kdy jsem vychvalovaný film viděla poprvé a kdy teď podruhé, uplynula pěkná řádka let a Streisandová neskutečně užvaněná ve všech filmech mi začala lézt na nervy, i jako zpěvačka. Zato jsem ale začala mít ráda Redforda, i proto, že udělal něco smysluplného a vypiplal filmový festival Sundance. V době, kdy byl všude vyzdvihován jako největší krasavec, se mi vůbec nelíbil. Na druhou stranu mi ale nikdy nevadil jako herec, v Butch Cassidy....a v Podrazu byl perfektní. Teď ho beru pro jeho uměřené herectví a myslím, že v tomhle filmu byl právě takový, jak se mi teď na stará kolena líbí. Velmi civilní, uměřený a trochu smutný. Pokud jde o film samotný, nebyl, aspoň pro mě, dost dobrý na to, aby "přebil" tu moji averzi ke Streisandové, abych se do něj ponořila a řekla si: tak to je teda velký příběh! To musím vidět znovu! Neřekla jsem si to před x lety v kině a teď už vůbec ne. (21.10.2010)

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

„People are more important than their principles.“ - „People ARE their principles..“ Emocionální oheň a pragmatický led nevynakládají dostatek úsilí k odstraňování překážek, které i přes vzájemnou přitažlivost brání jejich soužití. Bylo by to proti ideálům, které jim formuje turbulentní doba a hlavně jejich naturelu. Je to přirozené, ale zároveň smutné, protože na rozdíl od spousty jiných tu šanci překonat vnější vlivy dostali.. I když je vydatné přepisovaní scénáře znatelné, Pollackův instinkt odklonit se od plánovaného politického „trumbovatění“ směrem k milostnému příběhu byl správný a soustředění na postavy neschopné definovat kompromis přineslo pocit opravdovosti. Po tomto definitivně podezírám Brada Pitta, že si udělal „playbook“ Redfordových výrazů, podle kterých se pak snažil hrát (viz. třeba pojetí role v Meet Joe Black s ještě extrémnější pasivitou). (05.12.2023)