Takoví jsme byli

Redforda jsem nikdy nemusel - nejspíš nemám rád blonďatý chlapy. Vždycky mi připadal jako takovej ten nudnej hezoun, ze kterýho sou ženský podělaný bůhví proč. Něco jako Hugh Grant. Barbaru naopak rád mám, ale tady ne. Shrnuto: on je nudný suchar, ona hysterická levicivá píča. Film se celkově táhne jak smrad, nic zajímavého se neděje a řeči o americkosovětské politice to zrovna nezlepšují. Od přesunu do Holiwůdu měl film přestal úplně zajímat. Sorry. (03.06.2020)

videla jsem to pred davnymi lety ... mozna před 15-25 lety, ale vím, jak moc se mi to libilo .... a ted ...kdy mi dochazi spousta věcí, o kterých jsem tedy neměla ani tucha .... Je to nádherný film, přesně o tom, že láska prostě nestačí... Barbra je dokonala a u Redforda, kterymu staci byt jen hezkej .... (jo, tady je to naopak) je obdivujici, ze v 36 letech hraje vysoškoláka. Za me jeden z Top100 filmu. (15.11.2020)

Protiklady se přitahují, ale jen do určité míry. Co se může zdát na první pohled atraktivní, při dlouhodobějším pohledu z blízka už nemusí být lesklé a přitažlivé. Idealismus proti realismu, to je oč tu běží. Na tomto snímku mě oslovilo především dobové vykreslení amerických nálad, které sice zcela nekoresponduje s mou vlastní představou, ovšem i přes to je toto podání velmi zajímavé. Škoda, že se Pollack trošku více neopřel do vykreslení éry mccarthismu - honu na čarodejnice - v druhé polovině 40s a následně v 50s letech. To by atmosféru ještě více vyšperkovalo. Nicméně i tak je zajímavé sledovat osud dvou dosti rozdílných lidí, které to k sobě táhne, ačkoliv mají naprosto rozdílný pohled na svět. Redford je zde jak ze škatulky, neuvěřitelně elegantní a inteligentní muž, oproti němu Streisand je zde neskutečně energická, sečtělá a snaživá. Pravdou je, že bez těchto dvou hereckých hvězd své doby, by film asi malinko pokulhával, protože v některých momentech vskutku ztrácí tempo a dech. Zachraňuje to pak především Streisand svým neskutečně bezprostředním herectvím, které je plné emocí. Celkově příjemná podívaná, ze které mi zůstane v hlavě minimálně titulní píseň "The Way We Were" a plamenný projev horlivé komunistické aktivistky v podání B. Streisand. 7/10! (14.10.2011)

Sydney Pollack natočil docela pěkný film o tom, že když mají dva jiné životní cíle, sny a ideály, jenom těžko s tím něco pohne. V nudnějších pasážích drží nad vodou film hlavně charisma Roberta Redforda, ale musím připustit, že Barbra se také neztratila a některé scény zahrála perfektně (hlavně se mi líbí scéna s telefonem a následné usmiřování). V druhé půlce tomu trochu docházel dech, ale ne zase tolik abych snad měl problém to dokoukat. (03.04.2009)

Těžko říct u tohohle filmu. Na jednu stranu je tu nádherná hudba včetně krásné písničky od Barbry (kterou jako zpěvačku mám rád, vždycky se jednou za pár let vynoří s nějakým megahitem, i když pochybuju že v dnešní době hip hopu a metalu by měla ještě šanci). Je tu krásně zachycená celá doba a nostalgická po starých časech. Na druhé straně je tu romance, které moc nemusím, navíc romance mezi lidmi, kteří se k sobě absolutně nehodí od začátku a mezi kterými to vůbec nejiskří. Barbra je jako herečka chvílemi nesnesitelná (ale asi to je účel postavy), Redfor překvapivě totálně prknený (poté co jsem před pár dny viděl Podraz, tak se divím) a vedlejší postavy nevýrazné. Některé scény jsou k nepřežití, jiné skvělé. A přes to je celkový dojem pozitivní - viděl jsem fajn film. Je to jako s jednou kamarádkou, která má milion chyb a někdy je protivná jak blázen a přesto ji mám moc rád. Vidím to tak na 70%, ale nádherná písnička to zvedá na 80%. EDIT 2023: Není co dodat, krásně natočený portrét doby včetně mccarthysmu, obrovský hit Way We Were a bohužel ne příliš fungující romance. Jen ta postava levičácké aktivistky v podání Streisandové je mi dnes mnohem nesympatičtější než před 14 lety. Drama roku 1973. (27.01.2009)