Takoví jsme byli

Barbra Streisand a Robert Redford sice hrají výborně, ovšem příběh mne neoslovil a postava Katie mi nebyla ani trochu sympatická (ne kvůli jejímu politickému přesvědčení, ale díky její absenci smyslu pro humor a nadhled). Film to není úplně špatný, ale za sebe jej mohu doporučit pouze kvůli ústřední herecké dvojici. 50%. (01.10.2011)

Byť to může znít jako to nejotřepanější klišé - líbí se mi, že Sydney nestojí ani vpravo, ani vlevo, ale zásadně na straně lásky. A ta, jak známo, hory přenáší. S ideovým konfliktem zamilovaného páru si však ne a ne poradit… Po celou stopáž jsem ty polibky a obětí prokládané uniformami, demonstracemi a honem na čarodějnice nějak nedával, až v samotném závěru jsem pochopil, že pan Pollack tímhle snímkem v podstatě velmi životně definoval jakýsi kvazi-subžánr „politické lovestory“. Zkrátka takové to domácí zamilované krasosmutnění, jen si k němu přimyslete Leninův portrét a trochu toho mccarthismu. Snad nejlépe však tenhle film vystihuje jeden jediný přívlastek – lidský. (12.09.2012)

O tom, že protiklady se přitahují, ale společný život pro ně bývá někdy HODNĚ obtížný, zvláště když se hluboce oddaný a horoucí vztah stane maličko jednostrannou a vynucenou záležitostí ... Podmanivý příběh veliké lásky v těch napůl zapomenutých časech plných nostalgie, kdy válku světovou nenápadně vystřídala válka studená - i Státy měly svá "padesátá léta". (13.10.2010)

Redforda jsem nikdy nemusel - nejspíš nemám rád blonďatý chlapy. Vždycky mi připadal jako takovej ten nudnej hezoun, ze kterýho sou ženský podělaný bůhví proč. Něco jako Hugh Grant. Barbaru naopak rád mám, ale tady ne. Shrnuto: on je nudný suchar, ona hysterická levicivá píča. Film se celkově táhne jak smrad, nic zajímavého se neděje a řeči o americkosovětské politice to zrovna nezlepšují. Od přesunu do Holiwůdu měl film přestal úplně zajímat. Sorry. (03.06.2020)

Milostný příběh, který tentokrát netypicky stojí a padá na problému politické a vůbec společenské angažovanosti v roli hlavní překážky vztahu. Hubell je typický požitkář. Vše se mu daří téměř samo a mezi lidmi je oblíbený. Katie naopak funguje jako nonstop workoholička, ale zase tak moc se jí toho nedaří a už vůbec to pro ni není jednoduché. Přesvědčit někoho, aby se přiklonil k jejímu názoru, se zdá být téměř nadlidským úkolem. Tihle dva se i přesto sblíží, jak už to ve filmech bývá, ve filmu ale jejich vztah prochází zajímavými proměnami a kompromisy. Líbilo se mi, že ústředním problémem jejich soužití je zde naladění a pohled na svět, představovaný právě politikou, což vychází přímo z hrdinů samotných, než aby byl nastavený jejich okolím. Vytváří to mnohem větší prostor pro zamyšlení se nad tím, nakolik se může člověk působením lásky přizpůsobit druhému a potlačit vlastní náturu, aby to nebylo psychicky škodlivé. Vizuálně naopak docela typický hollywoodský film svým scénářem odhaluje důležité téma. (09.07.2014)