Takoví jsme byli

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)

Motivacím i vzájemnému jiskření mezi hlavními postavami dobře rozumím. Lidé se mění a zároveň zůstávají stejní. A některé propasti nezcelí ani láska [obzvláště připlete-li se do cesty "hon na čarodějnice" (aneb padesátá léta na americký způsob též nebyla žádný med), nenaplněné ambice a filmová páska...]. Tenhle film je možná plytký a místy nudný, ale přes veškerý hvězdný třpyt a tvůrčí postupy nadmíru přátelské k divákovi si uchovává jasnou výpovědní hodnotu. Ano, párkrát se útrpně pousmějete (nebo taky ne), nicméně výsledný dojem je překvapivě pozitivní. (13.10.2010)

„People are more important than their principles.“ - „People ARE their principles..“ Emocionální oheň a pragmatický led nevynakládají dostatek úsilí k odstraňování překážek, které i přes vzájemnou přitažlivost brání jejich soužití. Bylo by to proti ideálům, které jim formuje turbulentní doba a hlavně jejich naturelu. Je to přirozené, ale zároveň smutné, protože na rozdíl od spousty jiných tu šanci překonat vnější vlivy dostali.. I když je vydatné přepisovaní scénáře znatelné, Pollackův instinkt odklonit se od plánovaného politického „trumbovatění“ směrem k milostnému příběhu byl správný a soustředění na postavy neschopné definovat kompromis přineslo pocit opravdovosti. Po tomto definitivně podezírám Brada Pitta, že si udělal „playbook“ Redfordových výrazů, podle kterých se pak snažil hrát (viz. třeba pojetí role v Meet Joe Black s ještě extrémnější pasivitou). (05.12.2023)

Bez těch skvělých herců by to bylo sotva poloviční. Redford i Streisandová jsou tu fakt přirození a jedině díky tomu vás film vtáhne. Téma je totiž dost politické, ale na druhou stranu nejde až tak do hlubky. K McCarthysmu bych potřeboval ve filmu vykreslit větší paranoiu, aby mě to téma zajímalo. Proto se mi zde více líbila první půlka. Každopádně jako film o partnerském soužití lidí s protikladnými povahami je to super. (13.10.2010)

Právě jsem to viděla znovu a opět mě ten film dostal. Tohle je prostě osudová láska ve (skoro)moderním provedení. Ti dva, přes všechno co k sobě cítí, nemůžou být spolu. Nerozdělují je znepřátelené rody nebo sociální poměry, ale jejich povahy a směřování, A to je překážka, která nejde zdolat. /12. 10. 2010/ (12.10.2010)