Japonská mafie

Tak tohle setsakramentsky bolelo, a to jsem se docela těšil. Jediné klady tohoto filmu jsou samurajské souboje a působivá hudba, pokud se nebojuje a nic nehraje tak film značně nudí, což je od mistra přes podmanivé filmy velkým prohřeškem. Japonská mafie je určitě nekonvenční podívaná, jejíž scénárista nebyl žádný chorý vyždímanec, bohužel ale není tento film určen pro mě. Jednou ho vzhledem k mé úctě k Pollackovi přehodnotím. (14.06.2011)

Film může působit poněkud utahaně, a to hlavně z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zvyklý na jiný spád akce ve filmech. Ale v mých očích byla pozdvižena japonská kultura a celkově atmosféra Yakuzy a starodávných tradic a hodnot nad bezhlavou akci. A ten twist zápletky s jeho ženou na konci předčil moje očekávání. Japonská řežba v mafia stylu. (23.10.2018)

Škoda až příliš pozvolné úvodní poloviny, která platí daň za to, že je jedním z prvních setkání západního publika s Japonskem od války a tak je tu nutnost vysvětlovat pojmy i japonskou náturu. Tedy záležitosti, které dnes patří ke všeobecným znalostem. A tak se tráví moře času didaktickým vysvětlováním bušida, jakuzy, katany, citu a povinnosti pro čest a závazek apod. Místy to působí skoro až jako zfilmovaní těchto záznamů z wikipedie. Na druhou stranu to na rozdíl od mnoha podobných filmů není k japonským tradicím „zápaďácky urážlivé“ a naopak to pravidla i specifika dodržuje. Jakmile je však vše vysvětleno a začne samotné nesmlouvavé krvavé splácení dluhů a letitých osobních závazků, tak již není na co si stěžovat. Tedy krom toho, že pohled do historie, zvyků a závazků v rámci jakuzy si stejně lépe zpracovali sami Japonci; především pak v tvorbě Hidea Gošy. (26.08.2015)

Na začiatku som bol skeptický. Ale pravdou je, že ten príbeh sa tak krásne odvíja a rozbaľuje, že na konci z neho zostáva číre potešenie. Pollack veľmi umne a pomaličky rozvíja motívy priateľstva, pomsty a zrady. Vzťahy medzi postavami prechádzajú množstvom mikrosituácií, ktoré posúvajú celú rovinu povestného stretu západu a východu do novej a omnoho zaujímavejšej roviny. Ovplyvňujú sa navzájom. Cez hlavnú postavu sa dozvedáme o zvyklostiach, tradíciách a cti danej kultúry a tiež o organizácií ako je yakuza, a rôznorodé prostredia (od uličiek, kúpeľov alebo sídiel) umocňujú vizuálnu pestrosť a komplexnosť myšlienky, ktorú sa snaží režisér divákovi predať. Jediné čo mi naozaj vadilo bol toporný prejav hlavného predstaviteľa. Robert MItchum má možno na svojom konte množstvo zaujímavých úloh, ale tu sa jeho Harry Kilmer (či už oblečením, alebo prejavom) absolútne nehodí. Nebyť jeho(ako herca) ten film by patril k tomu najlepšiemu čo neo noir ponúka. (17.02.2021)

Film jako takový je natočený dobře, Pollack, resp. Schrader jako scénárista s ním nicméně přišli v době, kdy v Japonsku hrály prim divoké až hyperrealistické džicuroku eiga. Přesto se Pollack se Schraderem rozhodli pojmout příběh tradičním způsobem. Film fungoval jako jakási základní učebnice světa jakuzy, což v porovnání s tehdejší realitou působilo dost zastarale. Kódži Šundó, dlouhá léta hlavní producent studia Tóei a odpovědný za největší jakuzácké fláky, považoval Japonskou mafii za neskutečně naivní záležitost. Přestože po zhlédnutí více než šesti desítek jakuzáren nemohu jinak než souhlasit, tak pro člověka žánrem nepolíbeným stále jde o srozumitelnou a napínavou podívanou. (08.08.2016)