Japonská mafie

Vše, co je nádherné na letech sedmdesátých, vecpané do jedné skvostné dvouhodinovky, která mě vehnala do intenzivní multižánrové divácké extáze. S mírným znepokojením jsem si následně uvědomil, že jsem po dobu několika dlouhých měsíců zabředl do vyčpělé filmové současnosti a bezbožně opomíjel onu báječnou dekádu, v které si to mistr Pollack cválal pěšinkou mrazivější než psí čumák vymáchaný v tekutém dusíku a vršil na sebe suché masterpiecy s kadencí přežraného grizzlyho se střevní chřipkou. The Yakuza je zkrátka parádní flák precizní filmařiny. Atmosféra houstne s přesností na molekuly, v závěsu rezonují dynamické dialogy ve jménu japonska obecně, k tomu parádně vypilovaná zápletka, těžce frajerská část mužského osazenstva a vše grandiózně podtrženo závěrečným akčním infernem, v kterém sedmdesátkově vyblitá blažka stříká do všech stran a žádná stěna nezůstává suchá. Víc takových. (10.11.2013)

S potom v tvári sa vystaviť trvalej ujme, ako mementu odčinenia následkov svojich činov, ktoré ublížili rešpektovanej osobe. Jednoducho povedané, odťať si malíček na znak pokory. Aj to je symbolom yakuzy. Ale aj tie najhoršie zločiny s najmalichernejším úmyslom. Obom stranám mince sa dokážu oddať Japonci, ale aj cudzinci. Závisí, aké zviera sa skrýva pod tetovaním draka, či drahým oblekom, ktorý zdobí ich zovňajšok. Starnúci Robert Mitchum trochu netradične v kladnej úlohe človeka zachraňujúceho svojich priateľov z problémov, ktoré tým automaticky prevezme nielen na seba. Výborná žánrovka o osudnom boji s podsvetím. Možno sa trochu šetrilo na rozpočte, čo je vidieť na akčných scénach, ale aj tak pôsobili obstojne. A nič viac už vytknúť nedokážem. (13.09.2015)

NA svou dobu docela otevřená noir kriminálka s prostředí Japonska a hlavně japonské mafie. Drsný scénář Paula Schradera a standardně pomalá Pollackova režie, která unavuje hlavně v první polovině, která sice ukazuje krásné exteriéry a interiéry a seznamuje s japonskou kulturou, ale diváka spíše nudí. Akční závěr však výsledný dojem zachraňuje. (16.03.2014)

Film může působit poněkud utahaně, a to hlavně z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zvyklý na jiný spád akce ve filmech. Ale v mých očích byla pozdvižena japonská kultura a celkově atmosféra Yakuzy a starodávných tradic a hodnot nad bezhlavou akci. A ten twist zápletky s jeho ženou na konci předčil moje očekávání. Japonská řežba v mafia stylu. (23.10.2018)

Pokud tomu chcete dát čtyři z pěti a nikoli jednu až dvě tak: ignorujte bílý neherce (včetně Mičuma , který v domnění že se jedná o japonskou mangu přehrává až trapno jest), kteří těm japonským alespoň v tomto dílku nesahají nikam, - přežijte první půlhodinu , kde se vůbec nic nestane ovšem unylé hudby a zoči voči scén přehršel, -vyprdněte se na to byť jen pomyslet na věrohodnost kohokoli a čehokoli. A proč ty čtyři - tak Polák uměl, né že né, pak ta parádní vybíjená u pana Yakuzy, ale hlavně pro ten detail, že když už si jeden ušmikne cokoli a zabalí to do bílého hadru, tak na hadru se udělá červená skvrnka a když se k tomu hadru tulíte, máte pak červenou skvrnku mezi vočima-no fakt, kdo tyhle detaily do filmu prosadil, tak právě ten může za to , že jsem hvězdama nešetřil. Jen nemůžu přijít na to, proč bych si to měl ještě někdy pustit. (01.07.2023)