Chobotnice z II. patra

Miluju tenhle dětský příběh. Je to moje srdcová záležitost. Pokaždé si ho v televizi užívám. Nemůžu se dočkat až rodinka vyjede na dovolenou, to se pak žačnou dít ty správné věci, kdy není nouze o bláznivé situace. Bez tohoto filmu si vánoční svátky neumím představit. Zedníčka jsem právě díky tomutou filmu začala mít ráda. Hodně mi připomíná mého vlastního otce. (27.12.2012)

Opět, divím se, že jsem tenhle film ještě nehodnotil. Už jsem ho sice delší dobu neviděl, ale co si pamatuju, tak se mi líbil. Chobotničky jsem měl vždycky o něco málo radši než Formeláky, avšak kvalitou mi ty filmy připadají podobné (tím myslím Chobotnice a Lucii). Tehdy jsem se u toho i celkem bavil, ale jak už jsem psal, ten film jsem nejmíň dva roky neviděl, jak by na mě zapůsobil dnes, nevím. Zatím dávám 4* (08.10.2019)

,,Pojďte si pro něj, paní Holanová! Ať se vám zase neutopí!“ Příběhy o oživlých chobotničkách z něčeho jako formela mě bavily od dětství a baví mě dodnes, a to nejen díky nostalgii. Hodně se mi líbí uvěřitelný příběh a pěkně napsané postavy a dobří herci. Snad jen malá Eva mi příliš nepřirostla k srdci, zato Honzík, to je řádný týpek, jakým chtěl být každý malý kluk. Veškrnová se své role také chytla s chutí, stejně tak Zedníček a další. Velmi citlivě a s určitou nostalgií a magičností je zachyceno okolí pražské Čertovky, které dokreslují příjemné tóny. Za zmínku ještě stojí chytlavá úvodní písnička, kterou zná asi každý. (31.01.2014)

nostalgické -5* Jako husákovo dítě jsem formelákům neunikl a naopak jsem se těšil na každou novou reprízu. Začalo to Lucií a pak přišly na řadu chobotničky. Tento fantaskní svět, který byl kombinací dětské a vědecké fantazie na mě působil kouzelně a formoval mě. Navíc to všechno působilo utopisticky i tím, v jakých reáliích se film odehrával. Přece jen německý životní styl byl na hony vzdálený tomu českému a při to tam hráli čeští herci ;-). Vlastně všechno co jsem napsal o Lucii, postrachu ulice bych mohl zkopírovat sem, což nechci. Má to hodně společného a hodně se toho opakuje, ale mě se to líbilo snad stejně. Chobotničky jsou možná akčnější díky komandu, co je hledá. Opět vznikl seriál a nebo dvoudílný fílm. A opět nostalgicky tomu nechám plný počet hvězd, a snad nebudu působit moc infantilně ;-). Nakonec přidám k pěti hvězdičkám mínusko kvůli nižší originalitě. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.12.2021)

Jindřich Polák uměl natáčet filmy. Především rodinné komedie, na které se dá dívat i v dnešní době. Tato je toho jasným důkazem. Skloubil v ní úchvatné záběry staré Prahy, především Čertovku a Karlův most, strastiplnou cestu na západ do tehdy pro Čechoslováky neznámého Portugalska, podmořský svět viděný z ponorky, trochu sci-fi přes plastelínové chobotničky. Díky pomoci Západního Německa, se kterým tak často spolupracoval, mohl natáčet i v Portugalsku. Už tím byl film ve svý době tak originální, když za komunistů se mohlo leda tak do Jugoslávie či Bulharska. Ropná katastrofa ve filmu pro děti se také nijak často neobjevuje. Ovšem bez ní by to nešlo a je podaná opravdu lidsky. Nebýt jí, ani bychom nevěděli, že Dáša v tu dobu byla docela rajcovní samice v plavkách. [15674. hodnocení, 154. komentář, 66%] (10.01.2020)