Ikarie XB 1

Koľká škoda toho konca! Počas filmu som totiž žasol, že mohlo niečo tak dokonale temné, klaustrofóbické, existenčne pochybovačné a nadčasové vôbec vzniknúť v našich končinách a v takej dobe. A zrazu prišlo to precitnutie do "milosrdnej" reality, v ktorej sa ukázalo, že ani v čiernobielom filme nie je nič tak sivé ako moralizujúci kompromis na záver. Takmer celý film bol u mňa na 5* a stačil jeden doslov plný priemernosti, aby tak geniálne rozbehnuté dielo čiastočne pokazil. (29.04.2014)

Žánr sci-fi je v české, potažmo československé kinematografii zastoupen tak řídce, že přídomek "první a nejlepší" by mohl budit dojem, že v nepatrné konkurenci být nejlepší není tak těžké. Jenže on je to opravdu vynikající film, pravé hardcore sci-fi, jakých se dnes moc netočí, podle mě plně na úrovni takových děl jako 2001 nebo Solaris. Dílem se na tom podílí pochopitelně inspirace Lemovou předlohou, ale jen na tom kvalita filmu nespočívá. V zásadě šlo o jeden z prvních filmů žánru, který nestavěl na béčkové zápletce s příšerou unášející nevinné pozemské krasotinky, ale na skutečném zkoumání neznámého. Zároveň film nevytvořil budoucnost plnou šedivých lidí bez emocí, ale naopak stavěl na lidských charakterech, psychice, únavě, ponorkové nemoci, reakcích na nebezpečí. Přitom zůstává optimistickým, neboť zdůrazňuje myšlenku, že pevná vůle, spolupráce a přátelství dokážou člověka přenést přes nebezpečí a útrapy k poznání. Toho si osobně cením, snad proto, jak je právě tohle dnes v "umění" řídké. (17.05.2014)

Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. (25.08.2012)

Jen pro upřesnění, americká verze filmu (materiál s českými herci, předabovaný a s vystříhanými, ale naopak doplněnými scénami) se jmenuje 'Voyage to the End of the Universe. V bonusech k Ikarii najdete pětiminutovou ukázku americké verze, kterou mám možnost sehnat, z časových důvodů však o ní nemám zájem (přestože by to byl skvělý námět pro nějakou absolventskou práci - porovnat obě verze z opačných pólů tehdejšího politického uspořádání světa). Mimochodem, ty bonusové materiály na DVD jsou více než zajímavé. A konečně k samotnému filmu - ukažte mi jiný ĆESKÝ film, ve kterém najdete takto jedinečnou atmosféru napětí, nevyvolaného přemírou akce (ano, kritici mají pravdu, na palubě Ikarie se toho opravdu moc neděje). Ze zahraniční produkce lze připomenout jedině legendární Planetu opic, jejíž myšlenky (jakkoliv o pět let později) připomínají toto geniální Polákovo (v americké verzi Jack Pollack) dílo. (07.07.2010)

Dnes možná více než úsměvný pohled do budoucnosti tak, jak si jej v třiašedesátém vyprojektoval režisér Polák, nicméně neměli bychom zapomínat, že tehdy byl vesmír terpve cosi jako tabula rasa, nepopsaný list, velká neznámá. Vůně nedozírných dálek, možnost nechat pracovat fantazii na plné obrátky, pokusit se o absurdní příběh vzdálený milion světelných let. A kosmická loď s posádkou snů, rozuměj hereckým Olympem (Štěpánek, Medřická, Lukavský, Lackovič, Kačírková, Smolík, Deyl, Macháček a další), se jen stěží odmítá. IKARIE je jistě film moderní, alespoň v rámci možností a doby, která na něj bezprostředně působila. Je zhmotněním představ tady a teď. Star Wars, Star Trek a další hrdinové následujících generací velkých i malých diváků se měli teprve zrodit. (27.04.2014)