Lucie, postrach ulice

V době kdy se dávalo dětem běžně na prdel by si to hlavní hrdinka rozhodně zasloužila. Že já blb jsem si to s dcerkou pouštěl... Mohl jsem žít ze svých vzpomínek na hezký film ze svého mládí. Ale není to hezký film, je to uječená sračka o malé vysírce, která otravuje život všem okolo - rodiče budí, starší děti obtěžuje a diváka nudí. 1 hvězdu dávám za hlas Boba a Bobka, všudesenacpající Bohdalovou nekomentuji, její křemílkovský hlas už dnes nikoho snad nemůže potěšit. (30.10.2023)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

V dětství jsem to miloval, a když jsem si to teď po letech osvěžil, jen jsem se utvrdil v tom, jak je to dokonalé. Zaráží mě zde ale postava Luciiny matky, která se ke své dceři po celou dobu chová nesnesitelně chladně a přísně, neustále ji kritizuje, sekýruje, komanduje, peskuje, a za vzorné dítě vydává sígra Osvalda žijícího o patro níž, který Lucii v minulosti tyranizoval, a jehož skutečnou povahu vidí pouze Luciin otec, který představuje chápavý a laskavý protipól své ženy. Dnešního diváka přesto musí zarazit, že oba filmoví rodiče bez starosti nechávají své předškolní dítě celý den doma samotné - člověk odchovaný americkými filmy s jejich kulturou au-pair hlídání dětí musí nad něčím takovým prostě užasnout. Nelze se pak divit malé Lucii, že se doma samozřejmě nudí, a touží po kontaktu s vrstevníky, kteří jsou ještě na prázdninách v zahraničí, a proto se chytne party starších dětí (mezi nimiž nejvíc zaujme tehdy 16 letá Mahulena Bočanová s čerstvě pučícími prsisky), jejichž vrcholnou klukovinou je krádež nějaké sladkosti v obchodě. Nejen ve srovnání s o 2 roky mladším snímkem My děti ze stanice Zoo je zřejmé, že Lucie mohla dopadnout daleko hůře, a film mi přijde nejzajímavější právě v úvodní části, kdy na něj lze pohlížet jako na trudné zpodobení tehdejší středoevropské rodiny s jedním dítětem, na něž pracovně vytížení rodiče nemají čas. Od chvíle, kdy do děje vstoupí nadpřirození formeláci, s vysvětlením jejichž původu se film nijak neobtěžuje, už mi to tak zajímavé nepřijde, a jejich kousky se mi zas tak zábavné nezdají (snad s výjimkou toho vytopení bytu, u nějž jsem ale nepochopil, jak se jim povedlo odstranit všechnu tu vodu). Přesto mám ten film spolu s jeho pokračováním velmi rád, protože je to velká nostalgie z dětství a dnes už taky dokonalé osmdesátkové retro, s nádherným exemplářem prvního Golfu (typ 17), kterým jezdí Luciini rodiče, fascinujícími budovami Koospolu a Kotvy (kde předabovaná Dagmar Patrasová obviní Lucii z krádeže šály), a překrásnou hudbou A. Michaljova, mého velkého oblíbence. A taky mě tam strašně baví ty všudypřítomné německé nápisy a německé SPZ na autech, což kupodivu není ne filmu nijak tematizováno (Luciina matka dokonce česky předčítá z německé knihy o rybách). (19.02.2023)

Nezapomenutelná Růžová 15 kam se sjely všechny vozy pohotovostní havarijní služby. Jak seriál tak oba dva filmy patřily neodmyslitelně do mého dětství. I po letech jsem dokázal dobře ponořit do fantazie, kterou se díky dobře udělaným trikům postav z plastelíny podařilo reálně vytvořit. Většina dětských rolí je s přehledem zvládnutá především pak samozřejmě výborná Fuchsová. Po celý příběh se tvůrcům daří držet navozenou atmosféru a tempo vyprávění. Jeden z nejhezčích zážitků, mimo jiné, je zamrzlý obývací pokoj, krasobruslení v podání děvčat a tvrdý hokej podaný výrostky. (15.04.2008)

Dodnes si pamatuju, jak jsem si uplácal vlastní Friedrichy. Už od malička jsem byl šikula , takže nebyli tak tragický jako ty Osvaldovo, pro mě byli tenkrát k nerozeznání od těch filmových. Jen jsem neměl novou pastelínu a vytvořil jsem je z tý za ty roky používaný, ze všech barev smíchaný, velký tvrdý, šedivý hroudy:-). Jo, byl jsem to tenkrát nenáročné a šetřivé robátko. Ale žádnej blbec, s tím, že mi obživnou jsem nikdy nepočítal;-). 85%. (03.07.2018)