Nebeští jezdci

Takhle nějak měl vypadat mladší brácha Tmavomodrý svět. Kdyby se tam nemluvilo česky, ani bych nepoznal že je to náš film. Emoce a nadsázka je na tak vysoké úrovni, že chlapci na Mounth Everestu si musej připadat proti ní jak na kopečku někde na vrchovině. Jde o vynikající válečný film co se drží své předlohy a jak režijně tak herecky jest vše zvládnuto na vysoké úrovni. Scény soubojů jsou naprosto přesvědčivé, takže jsem si v křesle občas připadal jako stíhač RAF. A pasáž, ve které je hlavní hrdina Študák poprvé sestřelen společně se svým týmem a jest nucen ležet na lůžku v nemocnici je opravdu emotivně hodně silná. Viděl jsem desítky válečných filmů z období let 60týchh a 70tých a klidně bych se vsadil, že tenhle za americkou a britskou produkcí příliš (nebo spíš vůbec) nezaostává. Takže až pan Svěrák bude zase chtít praštit do válečného filmu, nechť si promítne podobnou instruktáž a příští Tmavomodrý svět Oscar stopro nemine. (13.05.2004)

I když u nás moc ryze válečných filmů nevzniklo, Nebeští jezdci jsou výborným zástupcem žánru a neztratili by se ani v kontextu evropské kinematografie. Jindřich Polák s minimálními prostředky natočil naprosto fenomenální záležitostí, která je poctou československým letcům v Anglii a mohl si dovolit takový luxus, že skoro polovina filmu je v angličtině a s titulky! Vzhledem k omezeným možnostem tu sice akce není moc, když už ale přijde, je výborná, a i když v určitých chvílích působí zastarale, pořád je působivá a v rámci možností realistická. Příběh jako takový tedy neexistuje, protože snímek je jen sledem jednotlivých epizod, které letci prožívají, přesto to stačí k tomu, aby si publikum k hlavním postavám vytvořilo nějaký vztah a dokázalo s nimi soucítit. Polák velmi dobře zachytil atmosféru, v níž nikdo neví, kdy na něj dojde řada a na budování nějakých hlubších vztahů není čas. Nechybí tu ani několik extrémně silných momentů (scéna s popáleným letcem je bravurní ukázkou toho, jak na malém prostoru ukázat tragédii války na postavě, která je zcela vedlejší). V obsazení, které tvoří vesměs méně známí herci, vyniká Jiří Hrzán v asi životní roli Prcka, kterou si vyloženě vychutnal a svým způsobem v ní vytvořil typicky českou postavu - velkohubý žvanil, který se nechce moc přizpůsobovat prostředí, když ale o něco jde, prokáže velkou odvahu. Závěrečná scéna na člunu pak je až mrazivou obžalobou války, která nemá smysl a jen ničí životy mladých lidí. Od absolutního hodnocení dělí snímek jen přece jen dost pomalý rozjezd, v němž dvacet minut trvá, než diváka úplně vtáhne a začne se v něm něco dít. Jinak ale vynikající záležitost, jejíž vznik se v kontextu doby rovná zázraku. 75 % (03.05.2020)

Pozeral som Nebeských jazdcov z pohľadu dnešného diváka, čiže som nepremýšľal nad tým, čo ten film vo svojej dobe znamenal. No a asi preto nie som schopný mu udeliť plný počet. Spočiatku ma príliš nebavil, nie som fanúšikom onej hrdinskej, i keď nie patetickej a národniarskej oslavy domnienky, že my sme boli tí správni chlapi na svojom mieste a bez výnimky. Stále nie som uzrozumený s tým, že letci, zhadzujúci bomby na mestá sú stopercentne kladní hrdinovia. Lenže postupne prichádzali stále silnejšie a silnejšie scény a aj z Nemcov sa stali nakoniec ľudia, nielen anonymné zlo v lietadlách. Nakoniec potešila aj dramaturgia a odklon od klasicky rozprávaného príbehu, čím sa Polák priblížil realite. (19.08.2014)

"To je hrabě z Norfolku, náš druhej pilot. My ho zaučujem, viď. Tatínek mu potom koupí bombarďák a bude lítat ve svým." Nejsem žádný hrdina, takže v bombardéru RAF za války nad mořem bych si patrně sehnal pernamentku na záchod a ostatní by museli na dvoreček. Ano, tak mizerně jsem se tam nahoře cítil, i když Prcek se mi snažil permanentně zlepšit náladu a za to jsem mu byl vděčný. A moje uši zase potěšilo když zaslechly skladbu Riders in the Sky. Taky mě zaujalo to, že pro Angličany připomíná čeština krční chorobu, což pro mě představuje holandština. Ale to je věc vkusu. (07.09.2018)

Neokázalý komorní, ale nesmírně silný film, který vznik v jediném kratičkém období kdy to bylo možné. Člověk přitom žasne nad tím, s jakým minimem prostředků film vznikal, aniž by to na něm bylo výrazněji poznat... Ano, samozřejmě v něm chybí souboje a na dnešní dobu je skutečně velmi málo akční... To je jistě daň právě tomu, že filmaři měli k dispozici jen několik málo letadel a navrch interiér letadla postavený v ateliéru na Barrandově. Toť vše, nepočítám-li navíc výběr autentických dobových filmových materiálů, které jsou do filmu také zařazeny. Na druhou stranu, právě díky tomu, že film neoslňuje souboji či akčními scénami je jeho výpověď tak koncentrovaná, opravdová a silná. Nelíčí jenom pohledné hrdinství, nelakuje na růžovo, neuhýbá před smrtí, strachem, bolestí... Jeho shlédnutí se podobá návštěvě toho vojenského hřbitova v úvodu filmu. Sluší se tiše smeknout... (22.08.2008)