Nebeští jezdci

Nemyslím si, že to je koukáním do pozdních nočních hodin. Jsou filmy, které nepustí ani v šest ráno po tahu. Nebeští jezdci jsou totiž další z řady hodně dobře umístěných československých filmů, které mne naprosto míjejí. Absolutní nezáživnost a nuda, neschopná zaujmout, pročísnutá čas od času Prckovým extempore či tragickou angličtinou, která rve uší... 10% (12.10.2012)

"Hele, ta se tváří jak sádrovej pstruh a přitom se celá klepe.." - "Prcku, prosim tě !!" - "Ale vždyť vona mi nerozumí ani slovo !! Že ne ?? No, vidiš !!" ;) Naprosto skvostný Jiří Hrzán, byť osobně si myslím, že svou životní roli si odehrál v silně nedoceněném Hlídači Ivana Renče, ve filmové poctě, v běžném výkladu slova nezvykle velmi civilní a na svoji dobu syrové - Ten kontrast, který vytváří Svěrákův Tmavomodrý svět, vypadá až propastně !! - českým letcům režiséra Jindřicha Poláka, i pro něhož platí Nebeští jezdci za velmi atypický snímek v rámci vlastní filmografie, nicméně se dá bez diskuze rozhodně mluvit o režisérově vrcholu.. (18.04.2015)

Patos postrádající pocta hrstce, které vděčí takové mnoho. Československá "Memphis Belle“ s výborným "Prckem“ Hrzánem v hlavní roli, jehož kadence hlášek je hodna předního střelce bombardéru Wellington. Ač téměř bez konverzace, vydávají poslední minuty v záchranném člunu silnou výpověď o marnosti války za sto válečných filmů dohromady. (01.09.2008)

Ať jsem se snažila sebevíc, srovnání s "Tmavomodrým světem" se prostě vyhnout nemůžu. Příběh mladých, odvážných a prostořekých československých letců ve službách RAF, jejichž životy zboří válka jako vítr domeček z karet. Díky "uvolněné" atmosféře roku vzniku se ve filmu objevují i zahraniční herci a střelec Študent se zamiluje do krásné anglické vojačky... Silný a realisticky natočený příběh s postavami, které si prostě musí získat vaše sympatie, soucítíte s nimi a prožíváte všechny nástrahy, které na ně osud přichystal. Štáb prý při natáčení neměl k dispozici jediné letadlo schopné letu, ale přesto se podařilo natočit určitě nejlepší válečný film v historie Československa i České republiky. (21.04.2008)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)